Seriál o víně

18. Habáni a moravské víno

31. 8. 2016

Vinařství na Moravě bylo v 16. století výrazně ovlivněno přistěhovalci ze Švýcarska, Tyrolska, Bavorska, Itálie a Holandska, které Moravané nazývali „habány“. Dodnes po nich najdeme v některých obcích jižní Moravy sklepy a na lahvích vína z Velkých Bílovic jednak název vinařského podniku „Habánské sklepy“, jednak v názvu vína „Cuvée 1614“ (směs Zweigeltrebe a Rulandského modrého) odkaz na 400 let trvající tradici těchto sklepů. Další druh vína – bílé „Cuvée Jacob Hutter 2012“ (směs Chardonnay, Tramínu červeného a Ryzlinku rýnského) – nese ve svém názvu jméno sjednotitele habánů na Moravě.

Úvod

Vinařství na Moravě bylo v 16. století výrazně ovlivněno přistěhovalci ze Švýcarska, Tyrolska, Bavorska, Itálie a Holandska, které Moravané nazývali „habány“. Dodnes po nich najdeme v některých obcích jižní Moravy sklepy a na lahvích vína z Velkých Bílovic jednak název vinařského podniku „Habánské sklepy“, jednak v názvu vína „Cuvée 1614“ (směs Zweigeltrebe a Rulandského modrého) odkaz na 400 let trvající tradici těchto sklepů. Další druh vína – bílé „Cuvée Jacob Hutter 2012“ (směs Chardonnay, Tramínu červeného a Ryzlinku rýnského) – nese ve svém názvu jméno sjednotitele habánů na Moravě.

Kdo byli habáni

Počátkem 16. století nastala v Evropě doba reformace. Snahy reformovat katolickou církev se dostávaly z Itálie na sever. Jednou z odnoží reformace byli novokřtěnci (anabaptisté). Toto hnutí vzniklo v roce 1522 v Curychu a vycházelo z učení církevních reformátorů Martina Luthera a Ulricha (Huldrycha) Zwingliho. Základem sporu s katolickou církví byl výklad Bible, zejména to, že dítě nemá být křtěno hned po narození, ale později, až na základě vyznané víry. Moravský název habáni vznikl pravděpodobně z německého označení společných domů, ve kterých žili, nazývaných „haushabeny“ (Haus haben = míti domov). Název habáni se však více podobá hebrejskému „ha-banin“ neboli „synové“, protože se tato sekta sama nazývala „Boží děti“. Moravané je nazývali „túfaři“ nebo také toufaři podle německého taufen (křtít), popř. wiedertaufen (znovu křtíti). Ve světě jsou označováni jako „hutterité“, „bratří hutterští“ nebo „hutteriáni“ podle jednoho z jejich vůdců a sjednotitele moravských habánů Jacoba Huttera.

Co přimělo novokřtěnce k vystěhování z jejich původních osad

Důvodem pro stěhování sekty novokřtěnců z jejich původních sídlišť nebyl pouze spor s katolickou církví, která je považovala za kacíře, ale rovněž důvody sociální. Novokřtěnci vyznávali hodnoty, k nimž patřila prostota, chudoba, pospolitý způsob života a společné vlastnictví majetku. Neuznávali světskou moc ani církevní autority a nezastávali světské úřady. Byli pacifisty, nenosili zbraně a byli proti jakémukoli násilí. Toužili po mravnějším a spravedlivějším životě. Novokřtěnci se také zapletli do německého selského povstání (1524–1526) a po jeho potlačení jim nezbývalo nic jiného než odchod z vlasti.

Proč se stěhovali na jižní Moravu

Na Moravu se začali habáni stěhovat na začátku 16. století. Proč přišli právě na jižní Moravu, a ne jinam, vyplývalo především z náboženské tolerance, která v té době na jižní Moravě panovala. Absolutní většina obyvatelstva se hlásila k protestantskému vyznání a většina pánů nebyla katolická.

Na Moravu, konkrétně do Mikulova, pozval habány majitel mikulovského panství Linhart z Lichtenštejna. Byl velkým přívržencem jejich názorů a dokonce se nechal znovu pokřtít. V tolerantním moravském prostředí umožnili habánům spokojený život i další vrchnosti – Žerotínové, Boskovicové, páni z Lipé, Kounicové a další. Druhým, možná pádnějším důvodem bylo, že v té době nebyl na Moravě dostatek kvalifikovaných pracovníků a habáni byli výborní řemeslníci.

Život habánů na Moravě

Habánů na jižní Moravě žilo 45 až 50 tisíc čili kolem 10 % všech obyvatel, největší počet se zde usídlil ve druhé polovině 16. století. Usadili se ve 108 obcích (tab. 1).

[caption id="attachment_5090" align="alignnone" width="576"]hab_1 Tab. 1: Moravské obce s habánskými obyvateli[/caption]

Habáni nebyli jednotní. Velkou většinu, až 90 %, tvořila větev hutteritů. Habáni obývali společné usedlosti – haushabeny. Roku 1589 jich bylo na Moravě celkem 57 (obr. 1).

[caption id="attachment_5091" align="alignnone" width="413"]hab_2 Obr.1 : Habánská rodina v pozadí haushaben. Dřevoryt z roku 1589.[/caption]

Byly to několikaposchoďové domy s mohutnými stěnami z habánských cihel. Střecha byla ze slámy namočené do hlíny a ještě pomazaná hlínou, na které vyrostl mech. Ve střechách byla okénka. Manželé měli své ložnice. Svobodní měli své místnosti, každé pohlaví zvlášť. V malých dvorech žilo méně než 200 obyvatel a ve velkých 300–600 obyvatel. V domech byla velká společná kuchyň, pekárna, jídelna i prádelna. Ve větších dvorcích byl vybudován také lazaret a lázeň. V nejbohatších z nich byly také pivovary, mlýny a jiné závody. V další části dvora bylo hospodářské stavení a patřily k němu pronajaté nebo vlastní vinice a louky. Větší sídla mívala také vlastní vodovod a lázeň pro příslušníky komunity, ale zvláštní také pro cizí návštěvníky. Habáni v haushabenech nejen žili, ale také pracovali. V jednotlivých dvorech to samozřejmě vypadalo různě. Habáni mluvili německým dialektem a nemísili se s ostatním obyvatelstvem. Navzájem se nazývali „bratři a sestry“ a své děti křtili až ve dvanácti letech. Neuznávali církevní autority a k modlitbám se scházeli ve svém haushabenu. Toužili po mravnějším a spravedlivějším životě.

Habáni nasytili hlad po kvalifikovaných řemeslnících, který byl v té době na Moravě. Přivezli s sebou řemeslnické umění, kterému se naučili ve svých původních zemích. Habáni ovládali téměř všechna řemesla, v roce 1596 bylo napočítáno 34 různých oborů. Jejich výrobky byly často žádány a jejich zákazníky byla hlavně šlechta. Měli však zakázáno provozovat „neřestná řemesla“, jako kupectví a pohostinství. Habáni byli také velmi uznávanými ranhojiči a lékaři. Měli vlastní recepty, podle nichž připravovali léčivé nápoje nejen pro lidi, ale také pro zvířata.

Habánské obyvatele na Moravě řídil sbor starších. V jejich čele stál představený, kterého volili kazatelé. „Nejvyšším kazatelem“ byl habánský biskup, který sídlil v Nových Mlýnech a řídil celou komunitu nejen na Moravě, ale i na Slovensku. Biskupa volila celá komunita doživotně losem. Habáni vedli spořádaný život a měli pověst spolehlivých a pilných pracovníků, odříkali si různé světské požitky a velmi prostě se oblékali. Oděv nepatřil jednotlivcům a po smrti dotyčného jedince přešel do vlastnictví společenství. Ženy byly najímány jako kojné a jako pečovatelky malých dětí. K sňatku potřebovali habáni rozhodnutí sboru starších obce, kteří rozhodovali o jejich partnerech.

Habáni měli vlastní školy internátního typu. Do školy museli chodit nejen chlapci, ale také dívky již od dvou let. V té době byla výuka dívek ve školách naprosto unikátní. Rodiče si mohli dítě vzít domů maximálně na čtyři týdny za rok. Ve školách se dodržoval přísný řád. Povinné byly ranní rozcvičky, procházky během dne i cvičení před spaním. Všichni úzkostlivě dbali také na hygienu. O tom vypovídají i četné nálezy hliněných umyvadel a nočníků.

Učitel vyučoval děti starší šesti let nejen v otázkách víry a mravnosti a vysvětloval jim pravidla života v komunitě, ale hlavně je učil číst a psát. Vyšší stupeň škol habáni neměli. Učenost podle nich člověka jen mátla a odváděla od cesty ke spasení. I mezi habány však byli lidé vysokoškolsky vzdělaní, ale také oni se museli napřed vyučit nějakému řemeslu. Ve školách byly také školní sestry a opatrovnice dětí, které se o děti staraly a pečovaly o jejich zdraví, čistotu a jídlo.

Všichni habáni, nejen děti ve školách, museli dodržovat přísný denní režim, začínající každé ráno budíčkem a rozcvičkou. V 7 hodin byla snídaně, ve 12 hodin oběd a večer teplá večeře. Ke stolu zasedali společně, jedli z jedné mísy. Maso konzumovali pouze ve středu a v neděli, výjimku měli lidé s namáhavou profesí, kteří jedli maso ještě další dva dny.

Habáni měli odpor k soukromému vlastnictví a soukromému obohacování. Toto však brzy vymizelo. Bohatství habánů bylo příčinou toho, že jejich společenství nebylo v závistivém českém prostředí oblíbené, a šlechta toho využívala. Habáni platili stále větší daně, které byly také důvodem, proč moravští stavové odolávali snahám panovníků habány vyhnat. Zdůrazňovali, že jejich odchod by znamenal značnou ztrátu pro královskou pokladnu.

Nesmírnou zásluhovou habánů bylo, že přinesli na Moravu umění typické habánské keramiky, a snad ještě úspěšnější byli jako vinaři. Ovládali všechny vinařské činnosti od pěstování vinné révy až po hloubení sklepů a bednářství.

Habánská fajánská keramika

Vyspělá keramická výroba existovala na Moravě dávno před příchodem habánů. Habánští hrnčíři ji však brzy vytlačili, protože už znali glazurování. Naučili se je v dílnách v městě Faenza v severní Itálii a habánské keramice se říkalo podle toho „fajáns“. Svoji keramiku vyráběli ze světlé hlíny a polevu z cínu a olova s příměsí soli a písku. Po vypálení získala keramika bílý a lesklý povrch. K vypalování používali dokonalejší pece zvané kasselské a ke zdobení pouze modrou, zelenou, žlutou a fialovou barvu. Z náboženských důvodů nepoužívali vůbec červenou barvu. Zákaz z roku 1612 nedovoloval habánům zdobit fajánse motivy lidí a zvířat. Měšťané a šlechta si fajáns velmi oblíbili a o tyto výrobky byl větší zájem než o původní keramiku (obr. 2).

[caption id="attachment_5092" align="alignnone" width="388"]hab_3 Obr. 2: Habánská keramika z roku 1674 (UCB Museum of Anthropology, Vancouver)[/caption]

Výroba fajánské keramiky se na Moravě udržela dodnes. V roce 1914 uspořádal hodonínský Dům umění kurs výroby fajánsí. Po návratu z kursu začal Jaroslav Úředníček zkoušet výrobu fajánsí v Tupesích (obr. 3).

[caption id="attachment_5093" align="alignnone" width="388"]hab_4 Obr. 3: Tupeská keramika[/caption]

Habáni jako vinaři

Vinařství kvetlo na Moravě již před příchodem habánů. Jejich zásluhou bylo, že vinařství na Moravě výrazně povznesli. Pilní, pracovití a vysoce kvalifikovaní habáni znamenali pro Mikulovsko největší příliv vinařského „know-how“. Vinařství bylo jednou z hlavních činností habánů. Byli proslulými vinaři a vynikajícími vinařskými odborníky. Zaváděli nové postupy při pěstování vinných hroznů a výrobě vína. Práce ve vinařství je donutila osvojit si také bednářské řemeslo. Šlechtici si je najímali nejen na zakládání nových vinic, ale nechali je na vinicích pracovat až do jejich plodnosti. Habáni mnohé vinice také vlastnili. Pravděpodobně k nám přinesli nyní velmi rozšířenou odrůdu Sauvignon. Zkonstruovali také takzvané habánské zvonky, jemně vypracované mosazné a cínové zvonečky na plašení špačků na vinicích.

Do dnešní doby se na Moravě zachovalo pouze několik z jejich vinných sklepů. Největším z nich je rozsáhlý habánský sklep postavený v roce 1614 ve Velkých Bílovicích (obr. 4).

[caption id="attachment_5094" align="alignnone" width="378"]hab_5 Obr. 4: Habánský sklep ve Velkých Bílovicích[/caption]

Další habánský sklep se do dnešních dnů dochoval například v Dambořicích. Dambořice byly jedním z největších sídel habánů na Moravě. Ještě dodnes se v číslech popisných 283 a 4 připomínají habánské sklepy, hrozí jim ale samovolné zavalení. Vinice z Dambořic, které vznikaly na konci 15. století, habáni rozšiřovali na úkor lesní půdy. Petr z Kounic měl z těchto vinic velké zisky a jejich zakládání podporoval tím, že habány osvobodil od placení povinností na 6–8 let. Zdejší víno mělo výbornou pověst a bylo dodáváno až na císařskou tabuli. Když v roce 1621 vtrhli do Dambořic v císařských službách Poláci, hledali habánské sklepy, kde měli habáni uloženo svoje pověstné víno, ale našli je zazděné. Osamocený domek v poli, kterému se říkalo ‚,Na bednárně“, byla dílna habánů na výrobu sudů na víno.

Také v dalším městě s bohatou tradicí habánů, v Hustopečích, najdeme dodnes klasický vinný sklep vybudovaný habány, jehož stáří se odhaduje na 400 roků. V Dolních Věstonicích tvoří habánské vinné sklepy celé náměstíčko, zvané Husí plácek. Habánské vinné sklepy najdeme také ve vesnici Vacenovice, která patřila k mikulovskému panství a kde se habáni usadili již v roce 1560. Habánské komunity vlastnily také rozsáhlé plochy vinohradů v Bořeticích, kde se víno pěstovalo na Kraví hoře již od 14. století, ale habáni přinesli nové způsoby jak pěstění vína, tak sklepního hospodaření a výrazně tamější vinařství zdokonalili.

Habáni byli průkopníky vinohradnictví a vinařství také v Němčičkách a ve Vracově, kde je věhlasný vinný sklep zvaný Parlament, ve kterém hospodaří více vinařů. Celá řada vinných sklepů severně od hlavní ulice jsou původní habánské sklepy. Vyhloubená délka jednotlivých sklepů dosahuje délky 50–150 metrů. Na malém náměstíčku mezi sklepy se pak nachází velký dřevěný sud a starý dřevěný lis. Zajímavé sklepní oblasti (Šidleny), původně pravděpodobně habánské, najdete také v Miloticích. Bohužel, běh času zasunul do zapomnění některé další slavné sklepy, které vybudovali habáni, ale přínos habánů pro vinařskou kulturu na Moravě byl obrovský.

Vypovězení habánů z Moravy

V roce 1526 usedl na český trůn první Habsburk Ferdinand I. Byl to výjimečně schopný mladý politik. Cílevědomě se snažil omezovat pravomoci zemských stavů a centralizovat moc pod vládu katolických Habsburků. České stavy se snažily udržet v jeho pevně řízeném centralizovaném státu samostatnost a rozhodovat o všech významných záležitostech. Domnívaly se, že všechna privilegia, glejty a pergameny zůstanou jejich spolehlivou ochranou. Snaha českých stavů však nebyla úspěšná. V roce 1527 vydal Ferdinand nový dvorský řád, který povyšoval královský dvůr nad zemské instituce.

Zatímco následovník Ferdinanda I., král Maxmilián (od roku 1562 český král), byl k habánům poněkud laxnější, další Habsburk, císař Rudolf II., na ně chtěl uvalit na brněnském sněmu roku 1604 nové a vyšší daně a poplatky. Stavové je odmítli s poukazem, že habáni už další zvýšení daní neunesou. Definitivní vyhnání habánů z Moravy se začalo uskutečňovat až po vítězství habsburských katolíků nad povstáním českých stavů a později po Bílé hoře roku 1620. Po této bitvě vydal 28. září 1622 olomoucký kardinál František z Dietrichsteina, správce Moravy, jménem císaře „patent“, jímž zakázal vyznávat jakékoli jiné náboženství než katolické. Všichni nekatolíci měli buď přejít na „pravou“ katolickou víru, nebo museli do čtrnácti dnů opustit zemi a nesměli si odnést žádný majetek. Šlechta dostala rozkaz, aby vypověděla habány ze svých panství. Karel starší ze Žerotína byl přinucen opustit vlast spolu s habány. Celkem asi 10 000 habánů volilo místo vystěhování přestup ke katolické víře, zůstali v našich zemích a stali se drobnými řemeslníky. Pozdější rekatolizační nátlak jezuitů na habány za vlády Marie Terezie v 18. století byl tak silný, že jej zbytky habánské komunity nemohly vydržet a od roku 1874 začíná hromadná emigrace všech habánů do Ameriky a Kanady.

V USA se potomci habánů nazývají „amish“, česky amišové. Dodnes tvoří uzavřené komunity, které jsem mohl vidět v Pensylvánii. Mají své návyky, jako zákaz používání techniky, proto jezdí v bryčkách, oblékají se velmi skromně a jejich zásadou je pacifismus. Početné rodiny se živí zemědělstvím. Od 22. do 25. srpna roku 2013 se konalo v Hustopečích první celosvětové slavnostní setkání habánů. Bylo to u příležitosti 480. výročí příchodu Jacoba Huttera do Hustopečí. Zúčastnilo se ho kolem 20 členů mezinárodních habánských spolků z USA, Austrálie, Velké Británie, Francie, Polska, Německa a Rakouska. Ukázalo se, že myšlenky habánů vyhnaných z Moravy přetrvávají v řadě komunit a zemí dodnes.

 

Podpořeno projektem (Ministerstva zdravotnictví ČR) koncepčního rozvoje výzkumné organizace 00064203 (FN MOTOL)

 

LITERATURA

  1. Hosík L. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Academia, 2004.
  2. Hrbková R. Habáni na Moravě. Olomouc: Vlastivědný ústav, 1972.
  3. Kraus V, Foffová Z, Vurm B. Nová encyklopedie českého a moravského vína. 2. díl. Praha: Praga Mystica, 2008.
  4. Kudělková A, Zeminová M. Habánská keramika. Brno: Uměleckoprůmyslové muzeum, 1956.
  5. Landsfeld, H. Habánské památky. Strážnice: Ústav lidového umění, 1970.
  6. Mlčák M (ed). Kardinál František z Dietrichsteina (1570–1636). Prelát a politik neklidného věku. Olomouc: Muzeum umění Olomouc, 2008.
  7. Pajer, J. Studie o novokřtěncích. Strážnice: Etnos, 2006.
  8. Pánek, J. Moravští novokřtěnci (Společenské a politické postavení předbělohorských heretiků, sociálních reformátorů a pacifistů). Český časopis historický 1994;92(2):242–256.
  9. Vlčková S. Novokřtěnské školství a jeho význam v kultuře předbělohorské Moravy. In: Vlastivědný věstník moravský 1988;40.

 

ADRESA PRO KORESPONDENCI Prof. MUDr. Milan Šamánek, DrSc., Dětské kardiocentrum FN v Motole, V Úvalu 84, 150 06 Praha 5, e-mail: milan.samanek@lfmotol.cuni.cz

Kapitoly z kardiologie 1/2015