Právní aktuality

Blížíme se k zakotvení eutanazie do českého právního řádu?

31. 7. 2020

V této aktualitě se budeme věnovat velice aktuálnímu tématu, a to novému návrhu zákona, který by měl do českého právního řádu zakotvit rozhodování o dobrovolné smrti. Pod daným návrhem zákona jsou sice podepsáni poslanci z vládního hnutí ANO a také opozičních Pirátů, po zamítavém stanovisku vlády se ale zdá, že šance na jeho přijetí jsou velmi malé.  Na nedostatky navrhované právní úpravy totiž upozorňuje kromě vlády samotné i několik ministerstev v čele s Ministerstvem zdravotnictví, dále pak kupříkladu Nejvyšší soud či Nejvyšší státní zastupitelství. Co se týče obsahu navrhované právní úpravy, návrh je zaměřen na tři oblasti, a to konkrétně na problematiku poskytování paliativní péče, dále ukončení či nezahájení léčby a na nejvíce diskutovanou možnost předčasného ukončení života pacienta. 

Co se týče třetí zmíněné oblasti, návrh zákona zde rozlišuje pomyslné tři varianty, a to paliativní sedaci (v návrhu nepřesně nazývanou jako „terminální tišení bolesti“), asistovanou sebevraždu a eutanázii, přičemž poslední dva pojmy společně spadají pod termín „asistovaná smrt“. Kritériem rozlišení mezi eutanázii a asistovanou sebevraždou by pak mělo být to, zda lékař při daném úkonu aktivně podá pacientovi „letální prostředek“ a tím ho aktivně usmrtí. U asistované sebevraždy se totiž předpokládá „pouhá“ pomoc lékaře. V současné době, ačkoli se návrh zákona nachází teprve na počátku své legislativní cesty, zní odpor k jeho znění doslova „ze všech stran“.

 V první řadě shledává (nejen) odborná veřejnost problematické již vymezení některých stěžejních pojmů. V návrhu jsou podle odpůrců užívány zmatečné a mnohdy nepřesné pojmy jako „způsobilost (lékaře) odpovídající nemoci“, „neadekvátní léčba“ či „terminální tišení bolesti“. V řadě případů se jedná o termíny, které neodpovídají odborné stránce věci, v některých případech jsou termíny nesprávně užity i z hlediska právního. Dalším problematickým aspektem daného návrhu je také to, že představuje skutečně zásadní průlom do práva ústavního, trestního a v neposlední řadě i zdravotnického.  Jak Ústava, tak i trestní zákoník a zákon o zdravotních službách jsou totiž s návrhem v některých ohledech v přímém rozporu, přičemž nejintenzivněji je toto vnímáno u trestního zákoníku upravujícího trestný čin nápomoci při sebevraždě (resp. i vraždy). 

V případě eutanazie i asistované sebevraždy by totiž dané jednání bylo posouzeno jako trestný čin lékaře – v případě eutanazie by se jednalo o vraždu, v případě asistované sebevraždy o nápomoc při sebevraždě. Daný návrh zákona však nikde výslovně nestanoví, že by trestní odpovědnost lékaře byla v takovýchto případech vyloučena. Návrh zákona se taktéž nijak nevypořádává s náklady na samotnou asistovanou smrt. Podle zákona o veřejném zdravotním pojištění nejsou zdravotní služby, které nesměřují k zachování nebo zlepšení zdravotního stavu fyzických osob, hrazeny ze zdravotního pojištění. Z právního hlediska je pak zajímavé, že navrhovaná norma na jednu stranu výslovně počítá i s právem pacienta obrátit se na soud. 

Na druhou stranu  však není jasné, o čem by měl soud rozhodnout, jelikož jeho rozhodnutí by nebylo vymahatelné – v samotném návrhu zákona je totiž uvedeno, že nikdo nesmí být nucen podílet se na asistované smrti. Téma eutanazie vyvolává v lidech silné emoce a nepochybně si zasluhuje hlubší společenskou debatu, která bohužel současnému návrhu nepředcházela. Vzhledem k reakcím ze strany odborné veřejnosti je na místě závěr, že předmětný návrh zákona je (s ohledem na to, jak složitou problematiku pojímá) formulován velice obecně a stručně. Stěžejním nedostatkem je pak jednak absence provázanosti s právním řádem, jednak také to, že se jeho předkladatelé snaží doslova „na pár stránkách“ upravit a „zlegalizovat“ nezměrně obsáhlé a složité téma, které je zejména co se týče problematiky eutanazie stále dosti tabuizované. 

KMVS, advokátní kancelář, s.r.o.