Cookies

Náš web potřebuje pro přizpůsobení obsahu a analýzu návštevnosti váš souhlas. Souhlas vyjádříte kliknutím na tlačidlo "OK". Více informací
Svúj souhlas můžete odmítnout zde.

Právní aktuality

Koronavirus v právu

5. 3. 2020

V současnosti v České republice asi není člověka, který by neslyšel o novém onemocnění, které se poprvé objevilo v Číně, označovaném běžně jako koronavirus. Ačkoliv jsou tohoto onemocnění plná média, v dnešním článku bychom k němu přistoupili poněkud jinak, a rozebrali, jaká je právní úprava postupu, pokud se takové infekční onemocnění objeví, kdo například nařizuje karanténu a jaké jsou její podmínky, nebo jaký má pobyt v karanténě dopad v pracovněprávním vztahu. 

V českém právním řádu je postup v případě nákazy infekčním onemocněním upraven v zákoně č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen zákon o ochraně veřejného zdraví). Zákon zakotvuje definici infekčního onemocnění, stejně tak určité povinnosti fyzických osob, které onemocní infekčním onemocněním, aby bylo zabráněno dalšímu šíření onemocnění. Mezi takové povinnosti podle § 64 patří např. podrobení se izolaci, podání specifických imunologických preparátů, lékařské prohlídce nebo karanténním opatřením. Dále je infikovaná osoba povinna dodržovat další omezení (např. neznečišťovat zdroj pitné vody, potraviny atd.) a hlavně zdržet se jakékoliv činnosti, která by mohla vést k dalšímu šíření infekčního onemocnění. 

O protiepidemických opatřeních rozhoduje orgán ochrany veřejného zdraví a poskytovatel zdravotních služeb. Karanténní opatření pak zákon v § 2 popisuje třemi dílčími kroky. Jedná se o karanténu, lékařský dohled a zvýšený zdravotnický dozor. Karanténou se rozumí oddělení zdravé fyzické osoby, která byla během inkubační doby (v případě koronaviru je udávána inkubační doba 14 dní) ve styku s infekčním onemocněním nebo pobývala v ohnisku nákazy. Během lékařského dohledu je nakažená fyzická osoba povinna v termínech stanovených orgánem ochrany veřejného zdraví podstupovat lékařská vyšetření nebo po určitou dobu sledovat svůj zdravotní stav. Karanténu a izolaci je tak nutné rozlišovat – v případě karantény se jedná o osobupodezřelou z nákazy a v případě izolace již o nemocnou osobu. 

Orgány ochrany veřejného zdraví mají pak dle § 62 a násl. určité pravomoci k tomu, aby zabránily šíření infekčního onemocnění. Mezi tyto pravomoci patří např. epidemiologická šetření zaměřená zejména na zjištění ohniska nákazy, opatření, kterými jsou oprávněny podrobit fyzické osoby, stanovení nejrůznějších protiepidemických opatření včetně přikázání povinné léčby infekčního onemocnění, nebo provedení ohniskové ochranné dezinfekce nebo deratizace. Dalším nástrojem, který má státní aparát při „boji“ s infekčním onemocněním k dispozici, je vyhlášení nouzového stavu dle ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky. Vláda může dle ústavního zákona vyhlásit nouzový stav v případě živelných pohrom, ekologických nebo průmyslových havárií, nehod nebo jiného nebezpečí, které ve značném rozsahu ohrožuje životy, zdraví nebo majetkové hodnoty anebo vnitřní pořádek a bezpečnost. 

Vyhlášení nouzového stavu by pak vládě dávalo právo např. nařídit výrobcům, aby prioritně zásobovali integrovaný záchranný systém nebo poskytovatele zdravotní péče. Dále by pak mohla vláda plošně omezovat společenské akce s vysokým počtem osob, nebo by vyhlášení nouzového stavu umožňovalo stanovit povinnost všem českým občanům vracejícím se z krizových oblastí hlásit se orgánům ochrany veřejného zdraví. Výše jsme shrnuli, jak je upraven postup v případě nákazy infekčním onemocněním z hlediska zákona o ochraně veřejného zdraví a ústavního zákona o bezpečnosti ČR. Pobyt v karanténě však může mít na dotyčnou osobu vliv i z hlediska pracovněprávního. 

V posledních dnech se totiž v médiích objevily zprávy, že zaměstnavatelé posílají své zaměstnance, kteří se vrátili z dovolené nebo služební cesty z rizikových oblastí, z práce domů. Jak lze tedy v zákonných mezích postupovat v rámci zaměstnaneckého vztahu, aby se onemocnění nerozšířilo po celém pracovišti? V případě oficiálně stanovené karantény, jak ji popisujeme výše, se jedná o překážku na straně zaměstnance a situace je řešena v režimu dočasné pracovní neschopnosti. Avšak v případě, že k oficiálnímu rozhodnutí o karanténě nedojde a zaměstnavatel chce přijmout „svá“ interní opatření pro zabránění šíření potenciální nákazy u osob, které se vrátily z ohniska nákazy, lze situaci řešit dvěma způsoby: 1) tam, kde to charakter práce umožňuje, se mohou zaměstnavatel se zaměstnancem dohodnout na práci z domova (tzv. „home officu“) a 2) u prací, které nelze vykonávat z domova, lze situaci řešit překážkou na straně zaměstnavatele. 

KMVS, advokátní kancelář, s.r.o.