Nevyjasněné otázky v oblasti výjimečných úhrad podle § 16 – blíží se řešení?

V této aktualitě se zblízka podíváme na novinky v oblasti tzv. výjimečných úhrad podle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištěnía o změně a doplnění některých souvisejících zákonů (zákon o veřejném zdravotním pojištění). Touto problematikou jsme se zabývali již v jednom z předchozích článků. Vzhledem k neustálému vývoji v této oblasti považujeme za vhodné průběžně informovat čtenáře (nejenom) o nových soudních rozhodnutích týkajících se této velmi často diskutované otázky. V předchozí aktualitě jsme mimo jiné upozorňovali na důležité usnesení tzv. rozšířeného senátu Nejvyššího správní soudu (NSS). V rámci tohoto usnesení, jímž NSS odmítl kasační stížnost pojištěnce domáhajícího se po zdravotní pojišťovně výjimečné úhrady podle § 16 zákona o veřejném zdravotním pojištění, totiž NSS učinil velmi významnou výzvu vůči správním senátům NSS. A o co že v daném případě šlo? Pojištěnec, jehož kasační stížnost byla odmítnuta, se v rámci sporu s pojišťovnou dostal až k NSS, resp. před jeho třetí senát. Ten rozhodoval o jeho kasační stížnost, jejímž prostřednictvím se domáhal zrušení rozsudku Městského soudu v Praze, který dal za pravdu pojišťovně, jež odmítala mu úhradou poskytnout. 

Třetí senát NSS poté došel k závěru, že rozhodnutí, které vydává pojišťovna v rámci daného řízení o výjimečné úhradě, vůbec není správním rozhodnutím, proti kterému by bylo možné podat tímto způsobem odvolání a posléze žalobu ke správnímu soudu. Tímto zároveň došel tento senát k závěru, kterým se „odchyloval od ustálené rozhodovací praxe NSS“ (doposud totiž vždy soudy posuzovaly tuto věc tak, že se o správní rozhodnutí jedná) a proto musel celou otázku předložit k „rozseknutí“ rozšířenému senátu NSS. 

Ještě, než však stihl tento rozšířený senát rozhodnout, pojištěnec zemřel a soudu nezbývalo nic jiného, než jeho stížnost odmítnout. A otázka ohledně povahy rozhodnutí zdravotní pojišťovny? Ta zůstala nevyřešena. Rozšířený senát však, ačkoli se v rámci svého usnesení nemohl k této otázce přímo vyjádřit, vyzval správní senáty NSS, aby se této otázce i nadále věnovaly, když konkrétně uvedl: „Je na senátech tohoto soudu, včetně těch, které v návaznosti na postoupení této věci rozšířenému senátu přerušily řízení v obdobných věcech, zda v nich rozhodnou, nebo zda je postoupí rozšířenému senátu.“ A tuto výzvu vyslyšely jak výše zmíněné senáty, tak i nižší (krajské) správní soudy, které se k této otázce postupně ve svých rozhodnutí vyjadřují. Příkladem lze jmenovat dvě rozhodnutí Městského soudu v Praze, obě obsahující tentýž závěr, a to že se jedná o správní rozhodnutí. Ke stejnému názoru se přiklonil i Krajský soud v Ostravě, který však zase odlišně posoudil jiný důležitý aspekt těchto řízení, a to otázku odvolacího orgánu ve vztahu k rozhodnutí zdravotní pojišťovny. Současná praxe je totiž taková, že v těchto řízeních vždy rozhoduje „nadvakrát“ zdravotní pojišťovna, poprvé povětšinou prostřednictvím některého z nižších útvarů (např. oddělení) a napodruhé prostřednictvím útvaru vyššího (např. odbor či samotný ředitel). 

Krajský soud v Ostravě však došel k názoru, že o odvolání proti (prvnímu) rozhodnutí pojišťovny by mělo rozhodovat Ministerstvo zdravotnictví. V tomto ohledu je vhodné zmínit, že, ačkoli je judikatura v této otázce poměrně jednotná, objevují se zde i tento pohled, a to nikoli zřídkakdy. Obdobné názory se ozývají i ze strany odborné veřejnosti, která se tomuto problému věnuje již delší dobu – závěry jsou povětšinou velmi nejednoznačné. Ostravský soud tímto „odehrál míč“ na stranu ministerstva, které se bude muset dříve či později k této věci také vyjádřit a zaujmout tak své stanovisko. V současné době se tedy nacházíme v situaci, kdy je netrpělivě očekáváno rozhodnutí NSS, které by výše zmíněné otázky zodpovědělo a tím zbavilo všechny „aktéry“ nejistoty, která na tomto poli panuje. Takové rozhodnutí s nejvyšší pravděpodobností nelze v nejbližší době očekávat. 

KMVS, advokátní kancelář, s.r.o.