Cookies

Náš web potřebuje pro přizpůsobení obsahu a analýzu návštevnosti váš souhlas. Souhlas vyjádříte kliknutím na tlačidlo "OK". Více informací
Svúj souhlas můžete odmítnout zde.

Právní aktuality

Pacientský souhrn a elektronizace zdravotnictví – nutné zlo nebo rozumné ulehčení?

23. 12. 2019

To že elektronizace světa probíhá závratným tempem je, pro někoho více, pro někoho méně, pozitivním faktem. Důležité je ale říci, že ani zdravotnictví se tomuto trendu nevyhýbá. Příkladem nám může být nově navrhovaná vyhláška Ministerstva zdravotnictví České republiky (dále jen „MZ“) o zdravotnické dokumentaci, která v půlce prosince prošla připomínkovým řízením. Co nového tato vyhláška přinese a jaké bude mít dopady? Nejen tyto otázky zodpovíme v této aktualitě. Hlavním účelem této vyhlášky je, mimo upřesnění zákonné úpravy Národního kontaktního místa pro elektronické zdravotnictví jako informačního systému veřejné správy, především doplnění vymezení pacientského souhrnu jako datasetu obsahujícího stručnou anamnézu pacienta s údaji získanými ze zdravotnické dokumentace vedené o pacientovi.  

Pacientský souhrn má být potom samostatnou součástí této dokumentace. Pro poskytovatele zdravotních služeb (dále jen „poskytovatel“) je potom klíčové, že jeho vedení má být dobrovolné. To, zda bude poskytovatel navrhovaný pacientský souhrn vést nebo nikoliv, tedy bude zcela na jeho uvážení. Důvodem vedení pacientského souhrnu má být poskytnutí základních údajů o zdravotním stavu pacienta pro potřeby přeshraničních zdravotních služeb. Klíčové v tomto ohledu je, že pacientský souhrn lze dle nové vyhlášky předat bez souhlasu pacienta prostřednictvím Národního kontaktního místa poskytovateli členského státu EU, který o pacientský souhrn pacienta, kterého má v péči, prostřednictvím „svého“ národního kontaktního místa požádal. V praxi tedy tento systém značně zjednoduší předávání informací o pacientech na mezinárodní bázi. Jakou bude mít pacientský soubor podobu? 

Pacientský souhrn je, dle vyhlášky, soubor nezbytných a srozumitelných administrativních a anamnestických údajů konkrétního pacienta, které jsou aktuálně k dispozici a umožňují poskytnutí bezpečné, zejména akutní, zdravotní péče. Jinými slovy je to minimální soubor administrativních údajů (identifikačních a kontaktních údajů) pacienta, jeho opatrovníků či jiných zákonných zástupců a dalších osob, kterým lze na základě § 33 zákona o zdravotních službách poskytovat informace o pacientovi, včetně informací o jeho zdravotním stavu. Součástí pacientského souhrnu by pak také měly být identifikační a kontaktní údaje poskytovatele v oboru všeobecné praktické lékařství nebo v oboru praktické lékařství pro děti a dorost, u něhož je pacient registrován. Kontaktní údaje na registrujícího poskytovatele jsou nezbytné proto, že umožňují ošetřujícímu lékaři naplnit jeho informační povinnost vůči registrujícímu poskytovateli. 

V případě zahraničního poskytovatele, se předpokládá, že bude kontaktních informací využito jak pro možnost konzultace, tak např. pro možnost vyžádání dalších částí zdravotnické dokumentace. Jakým způsobem má být pacientský souhrn tvořen? Pacientský souhrn může být tvořen několika způsoby, přičemž jeho samotné vedení a způsob vytvoření záleží pouze na rozhodnutí poskytovatele zdravotních služeb. Předpokládá se, že nejčastějším způsobem zpočátku bude vytvoření pacientského souhrnu automatickým výběrem dat ze zdravotnické dokumentace pacienta vedené v elektronické podobě prostřednictvím funkce informačního systému poskytovatele zdravotních služeb. Nicméně není vyloučeno ani vytvoření samostatného dokumentu obsahujícího jednotlivé položky anebo kombinace automatického vytvoření pacientského souhrnu a doplnění údajů lékařem registrujícího poskytovatele nebo jiným ošetřujícím lékařem. 

Navrhovanou vyhláškou se MZ snaží zjednodušit předávání informací napříč jednotlivými poskytovateli. Samotní poskytovatelé pak jistě ocení, že vedení souhrnu bude ponecháno na jejich uvážení a při jeho nevedení jim tedy nebudou hrozit žádné sankce. Vyhlášku lze tedy vnímat jako prostředek k ulehčení předávání informací mezi jednotlivými poskytovateli napříč jednotlivými státy, a to v ideálním případě za vzniku nulových či minimálních nákladů při tvorbě pacientských souhrnů. Zda bude navrhovaný systém fungovat bez problému i v praxi a zda bude v této podobě vyhláška přijata, nám ukáže blízká budoucnost. Bez těchto úprav by však byla zákonná úprava vedení a sdílení pacientského souhrnu prostřednictvím Národního kontaktního místa v praxi neaplikovatelná. Podle důvodové zprávy k návrhu vyhlášky se počítá s tím, že v případě potřeby bude vypracován metodický pokyn řešící problematiku vedení pacientského souhrnu u poskytovatelů v souvislosti s možnými zásahy do zavedené praxe vedení zdravotnické dokumentace v potřebném detailu. 

KMVS, advokátní kancelář, s.r.o.