Plná úhrada léčivých přípravků podle přílohy č. 2 zákona o veřejném zdravotním pojištění

V době počínající okurkové sezóny a sněmovních prázdnin, které začínají záhy po hlasování o důvěře vládě, bychom rádi krátce rozebrali nález Ústavního soudu k otázce práva na plnou úhradu alespoň jednoho léčivého přípravku ve skupinách podle přílohy č. 2 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění (ZoVZP), který byl vydán v dubnu tohoto roku. Jedná se o nález sp. zn. III. ÚS 2332/16. V nálezu šlo o řešení dlouhodobého sporu o to, jestli v případě, kdy je ve skupině přílohy č. 2 ZoVZP zařazen jak lék na léčbu rakoviny prostaty, tak na léčbu rakoviny prsu, lze plnou úhradu zajistit pouze u jedné ze skupin onemocnění. Podle § 15 odst. 5 ZoVZP totiž platí, že „V každé skupině léčivých látek uvedených v příloze č. 2 se ze zdravotního pojištění vždy plně hradí nejméně jeden léčivý přípravek nebo potravina pro zvláštní lékařské účely.“ Dřívější znění skupiny přílohy č. 2 ZoVZP (skupina č. 179 „antagonisté hormonů a příbuzné látky používané v onkologii“) v sobě přitom zahrnovalo jak léčivou látku FLUTAMID (určeno na léčbu rakoviny prostaty), tak FULVESTRANT (určeno na léčbu rakoviny prsu). Držitel léčivého přípravku na karcinom prostaty se pak bránil, protože plnou úhradu zajišťoval léčivý přípravek na karcinom prsu a plná úhrada se tak alespoň u jednoho léčivého přípravku nedostávala oběma skupinám, tj. mužům i ženám. 

Ústavní soud v nálezu uzavřel, že dosavadní výklad správních orgánů, které nezkoumaly vůbec zaměnitelnost léčivých přípravků ve skupinách přílohy č. 2, „zasahuje do samotné podstaty a smyslu ústavně zaručeného základního práva na ochranu zdraví dle čl. 31 Listiny“. Ústavní soud opřel svou argumentaci o porušení práva na podnikání ve spojení s čl. 31 (právo na ochranu zdraví a bezplatnou zdravotní péči), zákazu diskriminace a práva na soudní ochranu. Byť tedy zněla skupina přílohy č. 2 č. 179 „antagonisté hormonů a příbuzné látky používané v onkologii“ poměrně jasně, není podle výkladu Ústavního soudu možné připustit, že by plná úhrada byla zajištěna pouze léčivým přípravkem na karcinom prsu, čímž by byla zcela opomenuta početná skupina mužů trpících rakovinou prostaty. Problém s nezaměnitelností léků na rakovinu prsu a prostaty již byl však v mezidobí vyřešen aktualizací skupin přílohy č. 2, kdy se zavedly skupina č. 120 („antagonisté hormonů – antiandrogeny, perorální podání“) a skupina č. 119 („antagonisté hormonů - antiestrogeny, perorální podání“). Skupina tak byla rozdělena pro muže a ženy zvlášť. Nyní bude zajímavé sledovat, jak se rozhodovací praxe při stanovování úhrad léků případně změní. Závěru Ústavního soudu jsou totiž pro další rozhodování závazné a v případě, že by došlo k podobné situaci, jaká byla řešena ve zmíněném nálezu, měl by se Ústav potažmo Ministerstvo zdravotnictví jakožto odvolací orgán s těmito závěry dostatečně vypořádat a zohlednit je.

JUDr. Lenka Vková, KMVS, advokátní kancelář, s.r.o.