Seriál o víně

21. Připijme si novým vínem – bude svatého Martina

2. 11. 2016

Dne 11. listopadu v 11 hodin se oficiálně představují vinaři se svojí novou sklizní proměněnou ve víno. Je to den, kdy slaví svátek svatý Martin a kdy budeme ochutnávat první letošní vína, nazývaná od roku 2005 „Svatomartinská“. Stala se z toho velice významná tradice, na kterou se těší nejen vinaři, ale i všichni milovníci vína. Je spojena nejen s ochutnávkou mladého vína, ale také se svatomartinským posvícením. Stalo se tradicí, že předvedení svatomartinského vína je slavností nejen ve vinařských oblastech, ale slavnosti se pořádají po celé republice a často trvají i několik dní. Nejsou pouze příležitostí ochutnat, jaké víno nám přinesl letošní rok, ale bývají spojeny se spoustou gurmánských zážitků. Vychází to z tradice svatomartinských hodů nebo svatomartinských posvícení, ke kterým, kromě mladého vína, patří také pečená husa se zelím a koláče nebo rohlíčky ve tvaru podkovy.

Jak vznikla tradice pití mladého vína a posvícení u nás

Začátkem listopadu byly ukončeny práce kolem pěstování vinné révy a výroby vína a před lidmi byl advent a předvánoční postní doba. Byl čas na důstojné ukončení vinohradnického cyklu, které by se podobalo dožínkám, pořádaným při oslavě ukončení sklizně obilí. V této době se hospodáři loučili s čeledíny najatými na péči o vinohrad, sklizeň hroznů až po výrobu mladého vína. Byla jim vyplácena mzda a byly uzavírány nové pracovní smlouvy. Při této příležitosti se slušelo uspořádat posvícení a hledalo se, k oslavě kterého světce by se mělo konat.

Začátkem listopadu, konkrétně 11. 11., má svátek svatý Martin. O něm se sice říká, že má přijet na bílém koni, ale posloužil také jako patron svatomartinského posvícení. Hlavním chodem o posvícení byla pečená husa se zelím a knedlíky a ochutnávalo se konečně také víno z ukončené sklizně. Tato vína zrála jen pár týdnů a často nebyla zcela čirá, nepatrně perlila, ale vždy byla svěží a ovocitá. S tímto vínem, na rozdíl od burčáku, již bylo dovoleno si přiťukávat a pít „na zdraví“. Soudí se, že tento zvyk panoval na Moravě již za císaře Josefa II., ale později většinou zanikl.

[caption id="attachment_5703" align="alignnone" width="400"]sv.martin1 Obr. 1: Římský voják Martin věnuje polonahému žebrákovi svůj plášť[/caption]

Proč je toto posvícení na svatého Martina

Proč byl jako patron podzimního posvícení zvolen Martin, když se mezi našimi patrony vinohradnictví a vína žádný Martin neobjevuje? Svatých jménem Martin je v liturgickém kalendáři několik. Ten, jehož svátek slavíme 11. listopadu a který je spojen se svatomartinským posvícením, je sv. Martin z Tours. Ten, kromě toho, že byl patronem vojáků, jezdců, kovářů, tkalců, koželuhů, krejčích, hoteliérů, cestovatelů, chudáků, vězňů a pastýřů, byl také patronem vinařů, ale i abstinentů.

Svatý Martin z Tours se narodil v roce 316 v Panonii, dnešním Maďarsku. Otec, který byl důstojníkem římských legií, přiměl svého syna Martina, aby již v 15 letech nastoupil k římské kavalerii. Tento Martin, již jako římský voják, prý jednoho dne věnoval mrznoucímu chuďasovi polovinu svého důstojnického pláště (obr. 1). Ve snu se mu pak zjevil Kristus, který byl oděn do šatu, který věnoval Martin žebrákovi. Upomíná to na jednoz hlavních Kristových přikázání v Matoušově evangeliu v Bibli: „Cokoli jste učinili jednomu z mých nepatrných bratří, mně jste učinili“ (Mt. 25, 40). Tento zážitek vedl Martina k tomu, aby se nechal ve svých 18 letech pokřtít a žil v ústraní jako poustevník. Kolem roku 361 založil v Ligugé klášter, stal se známým knězem a v roce 371 dokonce biskupem v Tours. Zakládal farnosti a kláštery a pokračoval v pastorační činnosti ve své diecézi. Biskup Martin zemřel při jedné z pastoračních cest v Candes ve věku 81 let, a to 8. listopadu roku 397. Pohřben byl o tři dny později, proto se jeho svátek slaví v den jeho pohřbu, tj. 11. listopadu. O významu sv. Martina z Tours svědčí i to, že jeho jméno se vyskytuje v názvu 4 603 kostelů a kaplí po celém světě (jen v ČR je takovýchto objektů 145). Legenda o sv. Martinovi se stala námětem i pro mnoho význačných umělců (obr. 2).

[caption id="attachment_5704" align="alignnone" width="400"]sv.martin2 Obr. 2: Karel Škréta - Svatý Martin, 1645. Olej na plátně, 324x186 cm. NG, Praha.[/caption]

Jak se dostaly k svatomartinskému posvícení husy

Nedílnou součástí svatomartinských hostin je pečená husa. Jak k tomu došlo, vypráví několik legend.

Jedna pověst praví, že když po volbě biskupa v Tours, jímž se stal kněz Martin, hledali zvoleného kandidáta, ten ze skromnosti nechtěl biskupskou hodnost přijmout a schoval se před vyslanými posly mezi hejno hus. Ty jej však svým hlasitým kejháním prozradily, poslové Martina našli a on musel poctu přijmout.

Jiná verze říká, že husy naopak svým kejháním tak rušily biskupa Martina při kázání, že je za to odsoudil, aby na jeho památku pykaly na pekáči.

Českou verzi toho, jak se husí pečínka stala součástí svatomartinského posvícení, napsal spisovatel Jan Wenig (1905–1979). Kníže Oldřich zabloudil jednoho dne v hlubokých křivoklátských hvozdech. Nemohl najít cestu, kterou by se dostal z hustého lesa. Po celodenním bloudění, utrmácený, vyčerpaný a vyhladovělý narazil na uhlíře. Uhlíř, který viděl, jak je Oldřich vyčerpaný, dovedl ho nejprve k sobě a nabídl mu pečenou husu se zelím. Nevěděl, že jeho host je český kníže. Po husí pochoutce se uhlíř s hostem rozloučil a vyvedl Oldřicha z lesa. Na oplátku pozval kníže Oldřich uhlíře na návštěvu do Prahy. Uhlíř dorazil na Pražský hrad právě na svátek Martina. Kníže ho uvítal a pohostil stejně, tedy rovněž husou, a přikázal, že v ten den, 11. listopadu, se musí všude v Čechách podávat pečená husa.

Všechny tyto bajky jsou milé, ale jak to bylo ve skutečnosti, nevíme. Začátek listopadu je nespíše dobou, kdy jsou husy krásně vykrmené, končí možnost pastvy a je správný čas, aby se jejich počet před dlouhou zimou zmenšil. Nejlepší příležitost je dát je na pekáč a k tomu uspořádat hostinu.

Co předcházelo současným svatomartinským posvícením a svatomartinskému vínu

V roce 1993, když jsme cestou na kongres v Paříži ochutnávali Beaujolais nouveau, napadlo nás, že bychom měli také v Čechách zavést slavnosti mladého vína. Po návratu domů jsme se sešli s tehdejším ředitelem Vinnýchsklepů Valtice Ing. Antonínem Šťastným a ten byl myšlenkou vytvořit tradici pití našeho mladého vína nadšen. Hned jsme odjeli na Žofín pokusit se tuto myšlenku prosadit u pana Nekoly. Bohužel, na velkou, důstojnou slavnost nebyl již čas, proto jsme uspořádali na Žofíně pouze první tiskovou konferenci pro novináře s ochutnávkou nového vína. Víno vyrobili ve Vinných sklepech Valtice a ing. Šťastný je nazval „Moravíno nouveau“. První slavnost nového vína se uskutečnila o rok později, v listopadu 1994 na Novotného lávce v Praze ve vinárně Tři Grácie. Číšnice byly oblečeny do moravských krojů, místo cimbálky hrála harmonika a bylo veselo. Další ročník se konal opět u pana Mirka Josífka ve stejné vinárně (obr. 3). Později se Ing. Šťastný dohodl ještě se Znovínem Znojmo a vinařským závodem Víno Mikulov. V roce 2005, kdy Vinařský fond získal značku „Svatomartinské“, byly také slavnosti mladého vína přejmenovány na Slavnosti Svatomartinského vína. Jsou zahajovány v hotelu Ambassador v Praze, konají se však v celé řadě dalších měst, v restauracích i u vinařů.

[caption id="attachment_5705" align="alignnone" width="457"]sv.martin3 Obr. 3: Slavnosti nového valtického vína na Novotného lávce v Praze 1.
Foto: MAFA - Michal Růžička
[/caption]

Máme Svatomartinské víno

Značka „Svatomartinské“ byla registrována v říjnu 1995. Žádost o registraci podal Ing. Jiří Kopeček z Valtic. Od roku 2005 je jejím vlastníkem Vinařský fond. Značku „Svatomartinské“ mohou použít všichni vinaři. Víno musí být vyrobeno pouze z hroznů, které byly sklizeny na území České republiky. Každé svatomartinské víno je hodnoceno nezávislou komisí. Každá láhev svatomartinského vína musí být opatřena logem svatého Martina na koni a záklopkou s nápisem Svatomartinské a datem ročníku na hrdle láhve.

Výrobci svatomartinských vín dostávají takové množství záklopek, které odpovídá množství vyrobeného svatomartinského vína. Každý vzorek Svatomartinského vína je ještě uložen v Národním vinařském centru, aby byla možno kdykoli zkontrolovat, zdali prodávané víno odpovídá vínu, které bylo předloženo k hodnocení.

[caption id="attachment_5706" align="alignnone" width="392"]sv.martin4 Obr. 4: Billbord k Svatomartinskému vínu 2011[/caption]

Svatomartinské víno se u nás prodává lépe než tradiční Beaujolais nouveau

Když Vinařský fond koupil v roce 2005 značku Svatomartinské a vyzval vinaře k účasti na této akci, přihlásilo se 36 vinařů a na trh bylo uvedeno 125 000 lahví vína s touto značkou. Každý další rok obliba Svatomartinského rostla. V roce 2010 se prodalo již 1 750 000 lahví tohoto vína od 97 vinařských firem. V loňském roce 2012 prošlo hodnocením odborných komisí 431 vzorků od 122 vinařů a na trh bylo dodáno 2 193 000 lahví. U bílých vín dominovala odrůda Müller Thurgau a mezi bílá vína patří ještě Veltlínské červené rané a Muškát moravský. Červená vína byla vyrobena z odrůdy Modrý Portugal a Svatovavřinecké, a obě odrůdy byly také použity k výrobě růžových vín.

V roce 2012 se prodalo značkového Svatomartinského vína již podstatně víc než Beaujolais nouveau. Důvodem je většinou nejen nižší cena, ale také jeho kvalita. Naše svatomartinská vína mají větší rozmanitost s daleko širší škálou vůní i chuti. Jejich předností je, že největší množství tvoří skvělá bílá vína oproti výhradně červenému vínu Beaujolais. Beaujolais rozhodně nepatří k nejlepším francouzským vínům, ale je to mladé červené víno, které ovládlo svět a vyváží se do 200 zemí.

Co říci na závěr

Na nová vína z ročníku 2013 se již teď těšíme. Počasí vinařům přálo a můžeme očekávat výbornou kvalitu vín. Přejeme Vinařskému fondu, aby letošní Svatomartinské bylo ještě lepší než v předešlých ročnících, aby se ho prodávalo stále víc, aby neklesla jeho obliba a aby si nalezlo další milovníky mladého svěžího vína nejen u nás, ale i v okolních státech.  

ADRESA PRO KORESPONDENCI Prof. MUDr. Milan Šamánek, DrSc., Dětské kardiocentrum FN v Motole, V Úvalu 84, 150 06 Praha 5, e-mail: milan.samanek@lfmotol.cuni.cz

Kapitoly z kardiologie 3/2013