EAHP

Z kongresu EAHP aneb O nových výzvách nemocničních lékárníků

7. 4. 2016

Z kongresu EAHP aneb O nových výzvách nemocničních lékárníků
    1. 2016 | Vídeň měla tu možnost již podruhé v průběhu pěti let hostit kongres Evropské asociace nemocničních lékárníků (EAHP). V řadách přednášejících i posluchačů byli zdravotničtí odborníci z blízkých i dalekých koutů Evropy, Ameriky, Asie i Afriky. Letošní program měl totiž širší záběr, který je uplatnitelný na více úrovních zdravotní péče – týkal se partnerství a technologií. Nemocniční lékárník je v nových terapeutických postupech chápán jako důležitý prostředník schopný implementovat pacienta do týmu zdravotnických odborníků, vždyť jeho se zvolená léčba týká především. Zájem o technologické systémy nepostradatelné při poskytování lékárenské péče zase stvrdila účast výrobců robotických a jiných technologií, co do počtu srovnatelná s účastí farmaceutických firem, což bylo ve srovnání s minulými ročníky novinkou. Více než polovina populace západních zemí trpí minimálně jednou chronickou chorobou, a proto dochází k pozvolnému přechodu akutní péče do péče chronické. Léčba těchto pacientů se tak pomalu přesouvá mimo nemocnice. Tento fakt je výzvou pro vytvoření partnerského vztahu mezi pacientem a zdravotnickým odborníkem. Nemocniční lékárník, expert přes léčiva, je tak partnerem pacientovi, „odborníku na život v nemoci“, který má empirické znalosti o konkrétní chorobě. Obdržení správné informace ve správný čas podporuje pacientův self-management léčby a zvyšuje jeho autonomii v procesu rozhodování. Úloha nemocničního lékárníka je potom jasná: je zapotřebí zefektivnit dispenzační činnost s důrazem na revizi preskripce a faktorů životního stylu, které mohou negativně/pozitivně ovlivnit pacientovu terapii i jeho behaviorální složku v souvislosti s projevem nemoci.

      Vše pro pacienta

      Snaha začlenit pacienta do procesu léčby je protikladem dřívějšího paternalistického, na zdravotnického pracovníka a nemoc orientovaného modelu bez kooperace s pacientem. Směr, který se snaží začlenit pacienta jako rovnocenného člena a opravdového partnera do týmu profesionálů při poskytování zdravotní péče, popsala Marie-Claude Vanierová, profesorka univerzity v Montrealu a prezidentka výboru pro vzdělávání, mezioborovou spolupráci a spolupráci s pacienty. Toto nové paradigma zaměstnává (nejen) nemocničního lékárníka na mnoha úrovních: důraz je kladen na komunikaci s pacientem a jeho edukaci, optimalizaci farmakologické léčby ve snaze zvýšit jeho compliance, dále je to individualizace léčby a v neposlední řadě i minimalizace chyb na všech úrovních životního cyklu léčiva, tedy procesy, ke kterým nemocniční lékárník též přispívá. V souvislosti s výše zmíněnými body byl konkrétní prostor vyhrazen workshopu, který zdůrazňoval poskytování správné lékárenské péče, jež začíná srozumitelným a úplným informováním pacienta o proskribovaných léčivech. Pacienti si často hledají relevantní informace o chorobě a její léčbě na internetu. Tento fakt volá po vytvoření strukturovaného dialogu a spolupráci mezi týmem pečovatelů a pacientem.

      Od e-receptu až po náramek pacienta

      Kromě partnerství na úrovni poskytování zdravotní péče se hovořilo o výhodách začlenění nových technologií při přípravě/výrobě i dispenzaci léčiv. Tyto „hardware“ technologie mohli participanti kongresu zhlédnout naživo v exhibiční místnosti Austria Center Vienna, kde ostatně probíhal celý kongres EAHP. Pomocným nástrojem lékárníka při jeho činnosti jsou i softwarové technologie, typicky e-recept – předmět horké diskuse zdravotní politiky v jednotlivých státech. Je s podivem, že se přístup k implementaci této platformy natolik liší – zatímco do standardně vytížené veřejné lékárny v Česku přichází pacient s e-receptem s frekvencí průměrně dvakrát za den, např. v Norsku je situace opačná, denně jsou to zhruba dva pacienti s papírovým receptem. E-recept přitom umožňuje přístup ke všem preskripcím pacienta (alespoň je tomu tak v některých zemích), lékárník tak snadno odhalí možné interakce léčivých přípravků. Bylo prokázáno, že elektronická preskripce systematicky redukuje omyly v porovnání s papírovými recepty (typicky nečitelnost, možná ztráta při převzetí, úschově apod.) a vzhledem k jejich okamžitému párování s centrálním úložištěm se efektivně bojuje proti receptům falešným. V průběhu kongresu se zdůrazňovala možnost vytvoření komplexního digitalizovaného systému spojením elektronické preskripce s automatizovaným dispenzačním systémem pro konkrétního pacienta na lůžku, identifikovatelného dle scanu kódu z jeho identifikačního náramku, nemluvě o e-administrativě spojené s tímto procesem. Další pokrokovou technologií jsou mobilní aplikace, které ve svém denním životě používají především chronicky nemocní pacienti. Jedná se o aplikace, které hlídají časový rozestup mezi dávkami léčiva (např. antibiotika) nebo hypoglykémii u diabetických pacientů při normální/zvýšené fyzické činnosti, pak dochází k informování osoby, kterou si pacient předem sám navolí. Seminářem na téma nemocniční lékárník a e-health revoluce prováděla Mgr. Kornélia Chrapková, zástupce vedoucího ústavní lékárny IKEM.

      Novinky na poli antineoplastické léčby

      „Léčba onkologického onemocnění je komplexním procesem, který je předmětem neustálého vývoje,“ zaznělo na semináři o pohledu na léčbu nádorových onemocnění v průběhu času. Pochopit antineoplastickou léčbu je malým dílem celého puzzle, který nemocniční lékárník pomyslně skládá, aby se ve výsledku mohl stát plně kompetentním členem onkologického týmu zdravotníků. Do popředí se dostávají nové léčebné koncepty, jakým je např. imunoonkologie. Vědci již několik desetiletí studují roli, jakou může mít imunitní systém v boji s nádory – využít ho k eliminaci rakovinotvorných buněk je postup, který představuje průlom v onkologické léčbě a vykazuje revoluční potenciál změnit proces terapie u mnoha typů nádorových onemocnění. Farmakoekonomické studie jsou stále častěji využívány pro identifikaci skupin pacientů, u kterých bude nově zkoumaná látka nejvíce prospěšná. Musí být totiž maximalizován možný přínos pro pacienty za ekonomické přijatelnosti pro rozpočet zdravotní péče. K tomu se používají různé farmakoekonomické analýzy, jakými jsou např. analýza efektivnosti nákladů (CEA), analýza nákladů a přínosů [cena vs. přinášený benefit léčby (CBA)], stanovení hranice ochoty platit (WTP) – zda se nová terapie „vejde“ pod tento uměle vytvořený práh, či nikoli. Společnost Amgen v rámci své interaktivní sekce představila nejnovější klinické výsledky o účinnosti a bezpečnosti léčiva blinatumomab, který nachází svou indikaci při akutní lymfoblastické leukémii (typu B-prekursorové či Philadelphia chromosom negativní). Důraz se kladl na jeho přípravu a způsob dávkování v denní praxi, tedy na praktické aspekty užití od první objednávky až po zvládnutí terapeutických zásahů (léčba může být přerušena v závislosti na tom, jak je blinatumomab snášen).

      ATB a NOAC

      Byly to především farmaceutickým průmyslem sponzorované satelity, které hovořily o úloze nemocničního lékárníka v problematice často a ne vždy správně předepisovaných antibiotik a u nových (non-vitamin K antagonist) orálních antikoagulancií. V souvislosti s antibiotiky se zdůrazňovala potřeba multidisciplinárního týmu v čele s lékařem a infekčním farmaceutem, jehož role spočívá v kontrole preskripce v souvislosti s lokálními incidencemi infekcí a s přihlédnutím ke konkrétnímu pacientovi. V současné době lidská společnost čelí rezistenci širokých řad mikroorganismů, která se zároveň liší napříč národy, proto se v průběhu kongresu kladl důraz na nutnost vytvoření nového konceptu vzdělávání a lokálních guidelines (s přihlédnutím k expertize místních lékařů a farmaceutů o původu a řešení snížené mikrobakteriální senzitivity v národnostním složení). NOAC je zkratka tří anglických slov, tedy New Oral AntiCoagulants. Skrze fakt, že se zvyšuje prevalence tromboembolií, vyvstala potřeba dlouhodobé a bezpečné léčby, která by nebyla spojována s rizikem vzniku komorbidit a polypragmazie. Příchod nových, perorálně podávaných antikoagulancií přináší mnohé výhody oproti dosavadním způsobům terapie, které vykazují nízkou adherenci. Příspěvek nemocničního farmaceuta do této problematiky spočívá v péči o jednotlivé pacienty za účelem optimalizace použití léčiv a konečně zlepšení zdravotních výsledků.

      Farmakoterapie ve vývoji časů

      Za posledních patnáct let došlo v oboru farmacie k mnohým inovacím, a je to především farmakoterapie, která prodělala fascinující pokrok. Může za to fakt, že pracujeme s přesnějšími daty zajišťujícími efektivnost a bezpečnost léčiva, zvyšují se požadavky na kontrolní činnost v (nemocničních) lékárnách a u jiných poskytovatelů zdravotních služeb, minimalizují se omyly na všech úrovních životního cyklu léčiva. Kam však farmakoterapie směřuje aneb jaká je predikce časů budoucích, o tom hovořil profesor Hubert Leufkens z univerzity v Utrechtu, předseda Holandské lékové asociace. „Zamysleme se nad tím, jak a proč dělá dnešní doba lidi nemocnými. Farmakoterapie neznamená jen vývoj a výrobu konkrétní molekuly, je to proces zasazený v určitém čase a prostoru, který teď především bude zohledňovat individuální pacienty, správnou indikaci a terapeutickou inherenci léčiva. V následujících letech se zaměřme na proces předávání korektních informací, proces přesvědčování o věcech, které jsou správné, a na důvěru v týmu multidisciplinárních zdravotnických odborníků,“ uvedl. Zatímco se farmaceutické firmy léta snažily o vývoj nových molekul, v současné době čelí jeho limitům. „Portfolio přípravků je dostatečné, tu hard-work již máme, a v souvislosti s ní, ve světě technologického pokroku naopak přicházejí nové nejasnosti, které bude třeba vysvětlit. Pojďme se tedy na poli zdravotnictví zaměřit na tuto soft-work.“

Podobně jako v jiných vědních oborech je nynější tvář farmakoterapie předmětem odpovědi na globální potřeby a výzvy. To, co určuje její podobu v nejbližších letech, je variace v přístupu a použití léčivých přípravků napříč Evropou: bohužel či naneštěstí se tu uplatňují i jiné než empirické a na exaktních vědách založené postupy. Jsou to socioekonomické důvody a vlastně i rozhodnutí těch, kteří jsou u moci. Co však vyplývá z těchto rozdílností – je potřeba zajistit shodnou dostupnost léčiv v jednotlivých státech. V medicíně přece existuje více než jeden přístup k léčbě pacienta. „Základní principy se nemění okamžitě, a já nechci předvídat, ale v budoucích letech je to o příchodu něčeho nového…“ Tak zakončil letošní kongres EAHP profesor Leufkens z univerzity v Utrechtu, čímž uvolnil průchod inovativním myšlenkám všech participantů, kteří tak již po jednadvacáté mohli načerpat inspirativní nápady a uvést je do praxe, než se opět všichni sejdou. Ne nadarmo se příští kongres věnuje tématu „Nemocniční lékárníci – katalyzátory změny“. Příležitost setkání, výzva spolupráce a radost ze sdílení, ta se všem účastníkům naskytne ve francouzském Cannes. A prý i jistota červeného koberce, jak slibuje prezidentka EAHP.

Autor: Barbora Bártová Foto: Barbora Bártová