Zajímavé případy pro Vás

Dvě je vždy více než jedna? Ne tak docela – funkce vedoucího lékárníka

10. 4. 2020

Jak obtížné je obrazně řečeno „sedět jedním pozadím na více židlích“ zná většina z nás z běžného života. Některé aktivity lze prostě skloubit jen těžko a u některých se to leckdy nemusí podařit vůbec. V dnešní aktualitě si Vám dovolíme představit rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) z konce roku 2019 (pro zájemce k pročtení celého znění byl vydán pod č. j. 7 As 227/2019 - 28), který toto nepsané pravidlo v případě vedoucího lékárníka potvrzuje. V projednávané věci rozhodoval NSS o kasační stížnosti lékárníka, který žádal Českou lékárnickou komoru (dále jen „ČLnK“) o vydání osvědčení pro výkon funkce vedoucího lékárníka. Jeho žádosti pak nebylo ČLnK vyhověno z důvodu, že uvedený lékárník již vykonával funkci vedoucího lékárníka v jiné lékárně. 

Lékárník se proti tomuto postupu rozhodl bránit, když jádro sporu ve výše uvedené věci byl výklad § 79 odst. 6 zákona č. 378/2007 o léčivech (dále jen „zákon o léčivech“), který zejména stanovuje, že „v lékárně po dobu jejího provozu musí být vždy přítomen vedoucí lékárník nebo jím pověřený farmaceut. Stejná osoba může být ustanovena vedoucím lékárníkem jen pro jednu lékárnu.“ Lékárník se proti postupu ČLnK neúspěšně bránil nejprve u Městského soudu v Praze (dál jen „MS“) a následně i NSS, přičemž v uvedené věci argumentoval zejména nesprávným výkladem zákona o léčivech, kterého se měla dopustit ČLnK, ale i MS. Lékárník argumentoval tím, že uvedené ustanovení zákona o léčivech bylo přijato s cílem zabránit praxi velkých lékárenských řetězců, a podpořit tak vznik a udržitelnost malých lékáren. Lékárník rovněž poukázal na náklady spojené s vybudováním lékárny, kde již vykonával funkci vedoucího lékárníka. Dále rovněž argumentoval současnou ekonomickou situací, do které se jím vybudovaná lékárna dostala v důsledku změn lékárenského trhu. Tento stav měl přinutit lékárníka vzniklou situaci řešit uzavřením nového pracovního poměru v další lékárně na pozici vedoucího lékárníka. Lékárník dále poukázal na dřívější přístup správního orgánu k jeho osobě, zejména pak na to, že za dřívější provozování jím vybudované lékárny bez osvědčení (pro výkon funkce vedoucího lékárníka), mu byla uložena pokuta. 

NSS v uvedené věci zejména zkoumal, zda ČLnK a později i MS poskytly správný právní výklad zákona o léčivech. K argumentům uvedeným lékárníkem NSS uvedl, že uvedené ustanovení zákona o léčivech (jakož ani žádná jiná právní norma) nerozlišuje, v jakém pracovněprávním postavení se vedoucí pracovník nachází – zda je ustanoven v rámci pracovněprávního vztahu, ve kterém tuto funkci vykonává pro svého zaměstnavatele (případ lékárny, pro níž žádal vykonávat funkci vedoucího lékárníka), či zda tuto funkci vykonává v rámci poskytování zdravotních služeb lékárenské péče při výkonu své soukromé praxe (případ lékárníkem vybudované lékárny). Ze zákona o léčivech nevyplývá ani to, že by měl být činěn (z pohledu vydání osvědčení pro výkon funkce vedoucího lékárníka) rozdíl mezi malými či velkými lékárnami (lékárenskými řetězci), že by měla být zohledněna výše investice do dříve vybudované lékárny, ekonomická situace atp. 

Zákon stěžovatelem akcentované okolnosti zohlednit neumožňuje, přičemž jednoznačně stanoví, že jedné osobě nelze vydat vícero osvědčení pro výkon funkce vedoucího lékárníka. Z výše uvedených důvodů tedy NSS rozhodl o zamítnutí kasační stížnosti, když se v uvedeném případě ztotožnil s právním názorem ČLnK i MS. NSS neshledal v postupu MS ani žádné další nezákonnosti či vady, pro které by bylo třeba přistoupit ke zrušení jeho rozsudku. MS správně vyložil předmětné ustanovení, a i v dalších ohledech postupoval v souladu s právní úpravou a judikaturou. A co z uvedeného případu z čistě právního hlediska vyplývá? Pokud je v příslušných právních předpisech určité chování výslovně zakázáno, tak zpravidla není možné tento zákaz nijak obejít. Zákaz určitého chování může mít své výjimky, avšak pokud nejsou nikde uvedeny, jedná se o zákaz de facto absolutní. Stále ještě tedy existují právní předpisy, jejichž výklad je podle soudů jednoznačný. Podstatné je, že se v právním státě lze názoru soudů domoci, jakkoliv může takový závěr soudu pro jednotlivce znít tvrdě. 

KMVS, advokátní kancelář, s.r.o.