Naděje na legislativní zakotvení léčitelství odsunuta na další volební období

Léčitelství. Pro někoho tento pojem znamená vhodnou alternativu ke „klasické a moderní“ medicíně, jiní nad možnosti využití alternativní léčby v podobě čínské medicíny či homeopatie ohrnují nos a péči o své zdraví svěří výhradně vystudovaným odborníkům v podobě lékařů a dalších zdravotnických odborníků. Metody spadající do těchto alternativních oborů jsou pro mnohé z nás často velkou neznámou, ačkoliv se s nimi (ať už v jakékoli podobě) setkal téměř každý.

Dosavadní česká legislativa je na regulaci tohoto odvětví stále krátká, a vypadá to, že tento stav se ještě nějakou dobu nezmění. A to i přesto, že v roce 2018, kdy toto téma začínalo kvůli několika kauzám stále častěji rezonovat veřejným prostorem, vznikl návrh vládního zákona, který by oblast léčitelství vhodně upravil. Konkrétně se jedná o návrh zákona o léčitelství, jehož cílem je legislativní zakotvení podmínek pro poskytování léčitelských služeb.

Podle Ministerstva zdravotnictví je vytvoření regulace nezbytné už z toho důvodu, že v současné situaci nemá nikdo, orgány veřejné moci nevyjímaje, přehled o počtu léčitelů a rovněž ani o metodách a službách, které nabízejí. Pacienti mnohdy sami neví, co přesně v rámci návštěvy podstoupili, a kvůli absenci výstupní zprávy a záznamů „léčitele“ není tato informace ani v budoucnu nijak dohledatelná. Vládní návrh proto zaváděl nutnost získat oprávnění pro každého poskytovatele služeb alternativní medicíny. Díky tomu by došlo k vytvoření pravděpodobně velmi přesného registru léčitelů, jelikož sankce za opakované poskytování léčitelských služeb bez oprávnění by byla pokuta ve výši až milion korun.

Tímto by ale povinnosti léčitelů zdaleka nekončily. Podle návrhu by byl nezbytný, obdobně jako u poskytování zdravotních služeb, informovaný souhlas pacienta se všemi prováděnými úkony. Stejně tak by byl poskytovatel léčitelských služeb povinen vést záznamy o své činnosti. Samozřejmostí by byla i povinnost poučení pacienta o ceně za poskytnuté služby. Poskytovatelé by se už také nevyhnuli odpovědnosti za újmu způsobenou podáním nesprávné informace. I toto je za současného stavu neregulovaná oblast, která vytváří prostor pro neprofesionální přístup některých léčitelů. V neposlední řadě myslel návrh i na reklamu, ze které by muselo být patrné, že se nejedná o vědou uznávané zdravotní služby. Součástí návrhu je rovněž příkladný výčet oblastí léčitelských služeb, mezi které by patřila vedle homeopatie či tradičních čínských medicín například i psychotronika či bylinářství a lidové léčitelství.

Ačkoliv byl již návrh na úrovni vlády připraven, dosluhující garnitura nakonec kvůli nedostatku času a prioritizaci jiných oblastí od finální regulace ustoupila. Osud léčitelských služeb se proto plně přesouvá do rukou „nové“ vlády a potažmo Poslanecké sněmovny, přičemž výslovná legislativní úprava tohoto odvětví je tak stále v nedohlednu.

KMVS, advokátní kancelář, s.r.o.