Návrh novely transplantačního zákona

V dnešním článku bychom Vás rádi informovali o návrhu novely transplantačního zákona, který souvisí s problematikou tzv. „transplantační turistiky“. Tento problém související i s obchodem s lidskými orgány uskutečňovaným podle dostupných informací zejména v Číně narůstá v západním světě do stále většího rozměru. Důkazem toho je i nedávný rozsudek Londýnského mezinárodního tribunálu, nový belgický zákon trestající obchodování s orgány a transplantační turistiku do problémových zemí, nebo právě aktuálně představený návrh novely zákona č. 285/2002 Sb., o darování, odběrech a transplantacích tkání a orgánů a o změně některých zákonů (transplantační zákon), na kterém spolupracovala skupina poslanců v čele s Mikulášem Peksou (Piráti), Olgou Richterovou (Piráti) a Dominikem Ferim (TOP 09). 

Cílem tohoto návrhu je po vzoru Izraele nebo právě Belgie zamezit transplantační turistice českých občanů do problémových zemí. Londýnský mezinárodní tribunál, který projednával obvinění čínských nemocnic (a potažmo čínských komunistických ústředních orgánů) z násilného odebírání orgánů tzv. vězňům svědomí (termín vytvořený lidskoprávní organizací Amnesty International pro politické vězně), vynesl 17. června 2019 konečný rozsudek s tímto prohlášením: „Členové Tribunálu jsou si jisti – jednohlasně a bez jakýchkoli pochybností – že v Číně je po dlouhé časové období praktikován nucený odběr orgánů od vězňů svědomí, zahrnující velmi mnoho obětí...“ Na problém čínského transplantačního byznysu poprvé upozornili bývalý kanadský ministr zahraničí David Kilgour a kanadský právník David Matas, kteří spolu s žurnalistou Ethanem Gutmannem vypracovali v letech 2006 a 2016 dvě vyšetřovací zprávy, které jasně dokazují, že zdrojem orgánů pro transplantace se stali Číňané pronásledovaní komunistickou stranou Číny za svoje politické přesvědčení, víru nebo etnickou příslušnost. Korejský dokumentární film z roku 2017 „The dark side of transplant tourism in China: killing to live“ přináší svědectví zaměstnanců čínských nemocnic a pacientů, kteří podstoupili transplantaci orgánů v Číně. „Rychlého“ procesu získání náhradního orgánu však nevyužívají jen čínští občané, zájemců ze zemí Evropy, Severní Ameriky a Asie přibývá každý rok. 

Z tohoto důvodu postupně některé země (např. Izrael, Kanada, Itálie nebo nejnověji Belgie) včetně České republiky připravují nebo zavádějí legislativu, jejíž cílem je alespoň zamezit transplantační turistice svých občanů. Návrh novely transplantačního zákona proto navrhuje nově ustanovit pětičlennou Etickou komisi pro transplantace prováděné v zahraničí, která by v určitých případech měla vyslovovat souhlas či nesouhlas s transplantací, ke které by mělo dojít v zahraničí, a u které bude příjemcem orgánu český občan. Komise by zároveň měla posoudit, které země zajišťují dostatečnou úroveň ochrany práv zaručujících, že na jeho území nejsou dárci orgánů usmrcování s cílem získat orgán k transplantaci. Návrh novely rovněž navrhuje doplnit znění § 166 trestního zákona o odstavec, který by vyměřoval trest pro ty, kteří neuposlechnou zákonnou povinnost: „(5) Občan České republiky nebo osoba bez státní příslušnosti, která má na jejím území povolen trvalý pobyt, která jako příjemce orgánu podstoupí transplantaci v zahraničí bez souhlasu Etické komise pro transplantace v zahraničí, ačkoliv podle zvláštního zákona je takový souhlas třeba, bude potrestán odnětím svobody až na pět let.“ Zda tento návrh projde legislativním procesem je však v tuto chvíli nejasné. S ohledem na skutečnost, že transplantace orgánů jsou v České republice plně hrazeny ze zdravotního pojištění (provedení operace mimo EU nikoliv), není transplantační turistika v České republice běžným jevem. Tomu odpovídá i statistika podstoupených transplantací v zahraničí – za posledních 10 letech podstoupil transplantaci v zahraničí jen jediný občan ČR (a to ve státě Evropské unie). Vláda proto tento návrh označila jako zcela nadbytečný. 

KMVS, advokátní kancelář, s.r.o.