Cookies

Náš web potřebuje pro přizpůsobení obsahu a analýzu návštevnosti váš souhlas. Souhlas vyjádříte kliknutím na tlačidlo "OK". Více informací
Svúj souhlas můžete odmítnout zde.

Zajímavé případy pro Vás

Nejvyšší správní soud rozhodl – homeopatie není zdravotní službou

1. 10. 2019

V dnešním článku bychom Vás chtěli upozornit na zajímavý rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. září 2019 ve věci sp. zn. 2 As 122/2017. Předmětem přezkumu rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu byla otázka, zda poskytování homeopatie je či není poskytováním zdravotních služeb ve smyslu zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách). Nejvyšší správní soud tuto otázku řešil v souvislosti s konkrétním případem, v němž byla uložena pokuta ve výši 50 tisíc korun Krajským úřadem Zlínského kraje ženě, která provozovala tzv. homeopatické poradenství. Tuto pokutu poté potvrdilo na základě podaného odvolání i Ministerstvo zdravotnictví. 

Oba správní orgány přitom vycházely z toho, že homeopatické služby naplňují definici zdravotní péče podle zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, a může je tedy provozovat pouze ten, kdo získá oprávnění k poskytování zdravotních služeb vydané krajským úřadem. Rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví bylo následně zrušeno Krajským soudem v Brně, to však podalo proti rozsudku kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. V dané oblasti již bylo jednou vydáno rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, v němž se dne 8. 6. 2017, č. j. 1 As 50/2017 – 32, Nejvyšší správní soud (dále jen „rozsudek Homepatie I.“) vyslovil, že homeopatie je obecně vzato zdravotní službou podle zákona o zdravotních službách, a proto musí být poskytována jen v souladu s tímto zákonem, tj. mimo jiné zpravidla pouze tím, kdo má příslušné oprávnění, a její poskytování mimo rámec uvedeného zákona může být postihováno jako správní delikt podle § 115 odst. 1 písm. a) zákona o zdravotních službách. Jelikož v nově řešeném případě se druhý senát plánoval od tohoto závěru odchýlit, bylo nutné věc postoupit rozšířenému senátu, který otázku charakteru poskytovaných homeopatických služeb vyřešil následovně: 

Na základě stanovisek Ministerstva zdravotnictví, České lékařské komory i představitelů homeopatické praxe došel rozšířený senát k závěru, že homeopatie není zdravotní službou podle zákona o zdravotních službách. Uvedený zákon je totiž postaven na tom, že zdravotní služby musí být poskytovány podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, v souladu s rozvojem oboru a nejnovějšími vědeckými poznatky, účinky homeopatie však vědecky prokázány nebyly.  Soudci tedy vyslovili názor, že pokud nelze homeopatii poskytovat podle pravidel vědy a uznávaných medicinských postupů, neboť nemá žádné prokázané účinky, pak se nemůže jednat o zdravotní službu podle zákona o zdravotních službách. Nadto za zdravotnické služby lze považovat pouze takové činnosti, k jejichž výkonu lze (a je nutno) získat odbornou kvalifikaci v rámci stávajícího státem garantovaného vzdělávacího systému v oblasti zdravotnictví (homeopatie mezi takovéto obory zdravotní péče podle příslušných předpisů není zařazena). Nadto ze zákona o zdravotních službách nevyplývá, že by zákonodárce měl úmysl zakázat nejen poskytování homeopatie, ale i veškerých dalších směrů tzv. alternativní či komplementární medicíny. 

Soud proto dospěl k závěru, že Ministerstvo zdravotnictví proto nemůže bránit poskytování takových služeb, pokud se jedinci pokusí řešit své zdravotní potíže i metodami, které podle aktuálních vědeckých poznatků žádné účinky nemají. To však neznamená, že provozovatelé alternativní medicíny a homeopatie nemohou být postižitelní podle jiných právních předpisů (např. za klamání spotřebitele, odpovědnost za způsobenou újmu nebo dokonce trestní odpovědnost za ublížení na zdraví). Z odůvodnění lze dále vyčíst, že homeopatie je jednou z nejrozšířenějších léčebných metod v oblasti alternativní medicíny. Vznikla počátkem 19. století na základě knihy lékaře Christiana Friedricha Samuela Hahnemanna. V současnosti homeopatické metody provozují mnozí léčitelé i někteří lékaři. Česká lékařská společnost JEP se od homeopatie jako celku distancovala, avšak některé státy, lékařské instituce i pojišťovny ji však akceptují nebo tolerují. Podstatou homeopatie je ucelený systém se zjišťováním duševního a tělesného stavu pacienta za účelem zjištění jeho životní síly, tedy zdravotního stavu po stránce fyzické i duševní. Její integrální součástí je shromáždění symptomů posuzovaného jedince za účelem volby správného homeopatika, tedy vysoce ředěné látky, které ve vyšší dávce u zdravého člověka vyvolávají příznaky podobné těm, jaké má léčená choroba (princip minimální dávky a princip podobné léčí podobné). Stupeň zředění je však často tak vysoký, že v přípravku se s největší pravděpodobností nevyskytuje ani jedna molekula účinné látky. Na závěr je proto nutno poznamenat, že pokud by rozšířený senát souhlasil s názorem Ministerstva zdravotnictví, vedlo by to fakticky k zákazu poskytování homeopatie v celé České republice. Nemohla by totiž být poskytována ani zdravotnickými pracovníky jako zdravotní služba, neboť by jí nešlo provádět v souladu s poznatky vědy, ani by nemohla být poskytována jinými osobami, protože by tyto osoby nedisponovaly oprávněním k poskytování zdravotních služeb. V souvislosti s tímto rozhodnutím Nejvyššího správního soudu tak bude zajímavé sledovat další legislativní vývoj připraveného návrhu zákona o léčitelských službách, v němž jednou z nejdiskutabilnějších otázek byla právě otázka správného vymezení léčitelských služeb vůči službám zdravotním. Návrh se však prozatím do Sněmovny nedostal. 

KMVS, advokátní kancelář, s.r.o.