Přesypané léky

Každému z nás se už jistě stalo, že v lékárně nebyl dostupný zrovna ten lék, pro který jsme si s receptem v ruce přišli. Pro hodně lidí se jedná o situaci, která je buď znejistí, protože jim lékárník nabídne alternativu s jiným názvem, nebo jim rozhodí plány, pokud pro léčivo musí jet do jiné lékárny či si jej objednat a počkat na to, až do lékárny dorazí. Nedostupnost léčiva v lékárně pak může pacienta dostat do nesnází zvláště v případě, kdy svůj lék potřebuje okamžitě, nebo pokud je pro něj jiná lékárna obtížně dostupná. Pro lékárníka samotného existuje několik možností, jak se se situací chybějícího léčiva vypořádat. Co když ale lékárník ve snaze maximálně vyhovět pacientovi zvolí zdánlivě nevinný postup, který právní řád nedovoluje? Jedním z takových případů se budeme zabývat v tomto článku.

Náš případ začal návštěvou lékárny. Pacient si přišel vyzvednout osm balení léku určeného mimo jiné k léčbě zánětu močových cest. Kvůli nedostatečným zásobám mu bylo vydáno pouze šest balení s tím, že zbylá dvě měla být objednána u distributora. Když se však pacient následně v lékárně zastavil kvůli vyzvednutí zbylých balení, dozvěděl se, že léky nebylo možné objednat. Farmaceut chtěl údajně staršímu pánovi vyjít vstříc, aby nemusel do lékárny chodit i napotřetí, a tak vzal tablety z vyřazených balení předmětného léčiva s poškozeným obalem, které ještě nebyly předány k likvidaci, a přesypal je do lékovek. Původní obal naskenoval a hnědé lékovky pak opatřil etiketou. Takto „připravená“ léčiva následně vydal pacientovi. Aby všechno, jak se říká, „sedělo“, tak ještě v lékárenském systému provedl příjem dvou originálních balení léčiva. Touto snahou pomoci nešťastnému pacientovi ovšem spáchal rovnou tři přestupky.

Vyjmutím léčiva z krabičky, vyprázdněním blistru a následným přesypáním léků do lékovky se lékárník dopustil výroby léčivých přípravků, k níž je vyžadováno povolení. Farmaceut navíc i narušil celistvost dvou originálních balení léčiva. Námitky lékárny, že lékárníkova činnost byla spíše rozplněním a že lékárna smí provádět i přípravu či úpravu léčivých přípravků, správní orgány i soud odmítly. Daný lék je totiž do lékárny dodáván v již konečné podobě podléhající registraci, a proto jej nelze připravovat ani upravovat. Zmiňované rozplňování navíc není povoleno u individuálního výdeje pacientům, jelikož je určeno výhradně pro účely poskytovatelů zdravotních služeb. Výše zmíněný fiktivní příjem dvou balení pak byl přestupkem třetím. Zákon totiž nařizuje povinnost vést úplnou a průkaznou evidenci příjmu a výdeje léčivých přípravků, přičemž v tomto případě v přehledu neodpovídaly šarže přijatých balení s vydanými. To, že pacient s počínáním lékárníka souhlasil, bylo v tomto případě zcela lhostejné. Pacient se sice může svobodně rozhodovat o celé řadě skutečností týkajících se předepsaného léčiva, v žádném případě však nemůže dát lékárníkovi souhlas s postupem odporujícím platné legislativě.

V tomto konkrétním případě se minimálně na první pohled může zdát, že zde platí přísloví „pro dobrotu na žebrotu“, jelikož lékárník dle svých slov jednal s čistě dobrým úmyslem pomoci pacientovi. Pravdou ale je, že zákon se jen snaží chránit pacienty, kteří lékárníkovi kvůli vlastním neznalostem věří a věřit musí, jelikož jim mnohdy nic jiného nezbývá.

KMVS, advokátní kancelář, s.r.o.