Ústavní soud k počátku promlčecí lhůty u náhrady újmy na zdraví

V tomto článku se budeme věnovat nedávnému nálezu Ústavního soudu, sp. zn. IV. ÚS 774/18, ze dne 27. 2. 2019, který se týká počátku běhu promlčecí lhůty ve sporech o náhradu újmy na zdraví. Nejprve něco k málo k právní úpravě promlčení. Každé majetkové právo (tedy i právo na náhradu škody či dočinění újmy) je možné u protistrany uplatnit pouze v zákonem stanovené lhůtě. Po jejím uplynutí, již není protistrana povinna plnit – nárok se tzv. promlčí (odtud promlčecí lhůta). Občanský zákoník pak rozlišuje dav druhy promlčecí lhůty - subjektivní a objektivní. Subjektivní lhůta počíná běžet okamžikem, kdy se osoba dozví o skutečnosti rozhodné pro uplatnění svého práva (např., že takové osobě vznikla škoda a kdo ji způsobil). 

Objektivní lhůta počíná běžet okamžikem, kdy k rozhodné skutečnosti skutečně došlo. Uplynutím jakékoliv z uvedených lhůt dochází k promlčení práva. U újmy na zdraví se uplatňuje pouze lhůta subjektivní, jejíž počátek se váže k okamžiku, kdy se poškozený o vzniklé škodě dozvěděl – což se stane zpravidla tehdy, když se po léčení jeho zdravotní stav natolik ustálí, že jej lze objektivně zhodnotit.“ Nyní již k samotnému případu. Stěžovatelka podstoupila dne 18. 2. 2005 operativní odstranění štítné žlázy, a ještě téhož dne i revizní operaci. V návaznosti na přetrvávající potíže podstoupila 23. 2. 2005 další operaci, při které bylo zjištěno pochybení, ke kterému mělo dojít při jedné z předchozích operací, a to k poškození funkce obou hrtanových nervů oboustranným přetětím a podvázáním. 

V důsledku obtíží způsobených výše uvedeným pochybením podstoupila stěžovatelka v období od 22. 3. 2006 do 21. 1. 2009 sérii operačních zákroků (jednalo se o opakované vytvoření a uzavření tracheostomie), přičemž k poslední operaci došlo 21. 1. 2009, kdy byla stěžovatelce tracheostomie uzavřena a stěžovatelka mohla trvale ventilovat bez pomoci jakýchkoli dalších výkonů. Stěžovatelka se na nemocnici, ve které došlo k pochybení, úspěšně domohla odškodnění za bolesti a náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti i po jejím skončení. Stěžovatelka se však dále svou žalobou ze dne 10. 1. 2011 domáhala i odškodnění za ztížení společenského uplatnění ve výši 7.920.000,- Kč s příslušenstvím. Tato žaloba byla však Městským soudem v Brně zamítnuta na základě námitky promlčení vznesené protistranou, přičemž toto rozhodnutí následně svým rozsudkem potvrdil i nadřízený soud. Stěžovatelka poté podala dovolání, které však byla Nejvyšším soudem odmítnuto. Stěžovatelka se poté obrátila přímo na Ústavní soud, který výše uvedená rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. V rámci rozhodnutí Ústavní soud argumentoval tím, že pacienta je v daných vztazích nutno vnímat jako slabší stranu a z tohoto důvodu je třeba všechna příslušná ustanovení vykládat pokud možno takovým způsobem, aby jí byla zajištěna co nejvyšší úroveň ochrany. 

Podle znaleckého posudku předloženého v rámci předcházejícího řízení se v důsledku operačních výkonů, které stěžovatelka podstoupila, mohla měnit kvalita jejího hlasu a dýchání, tedy že zdravotní stav pacientky se mohl měnit v návaznosti na jednotlivé prodělané operace. Z tohoto důvodu se Ústavní soud věnoval výkladu sousloví „dozví se o škodě“, které určuje počátek běhu promlčení lhůty. K tomuto uvedl, že je třeba, aby „poškozený věděl o druhu a rozsahu škody, a to tak nepochybně, aby mohl svoje právo uplatnit u soudu“. Výklad obecných soudů byl podle soudu Ústavního formalistický, excesivní a ústavně nekomfortní. Při posuzování této problematiky je totiž třeba brát v potaz, že pacient (z lékařského hlediska naprostý laik) se „nachází v psychickém stavu, v němž od něj nelze důvodně požadovat, aby setrvale zkoumal otázku ustálení svého zdravotního stavu“. V daném případě je třeba vyzdvihnut, že na otázce ustálenosti zdravotního stavu stěžovatelky nebyli schopni dosáhnout schody ani jednotliví lékaři. Ústavní soud tedy uzavřel tím, že „stěžovatelka mohla mít vědomost o svém zdravotním stavu teprve tehdy, kdyby byl léčebný proces definitivě ukončen, nebo tehdy, kdyby se na ustálenosti zdravotního stavu jednoznačně shodli lékaři a v tomto ohledu podali stěžovatelce jasnou a srozumitelnou informaci“. 

KMVS, advokátní kancelář, s.r.o.