Aktuality | Zpravodajství

Anosmie je častější u pacientů s mírným průběhem COVID-19

13. 8. 2021

Anosmie je častější u pacientů s mírným průběhem COVID-19

Jedním z dlouhodobějších následků onemocnění COVID-19 je i anosmie (ztráta čichu) a ageuzie (ztráta chuti). Ta se, jak již potvrzují i první studie, častěji projevuje u asymptomatických jedinců a u pacientů s mírným průběhem koronavirové infekce. Hovoří se i o tom, že tyto dysfunkce by se mohly stát markerem COVID-19.

Anosmie a ageuzie nově představují nezávislé příznaky onemocnění COVID-19, které se přidávají k těm známějším, jako je horečka, suchý kašel a dýchavičnost. Podle dosavadních poznatků dochází ke ztrátě čichu v momentě, kdy koronavirus infikuje buňky, které podporují neurony v nose. Ty se vzhledem k nedostatku výživy stávají zranitelnými a část z nich zaniká. Podle italských vědců dochází ke ztrátě čichu ve stejné době, kdy se v krvi nakaženého pacienta zvyšuje množství molekul interleukinu 6, obecně spojeného se záněty. Údaje týkající se přesného mechanismu, kterým SARS-CoV-2 určuje ageuzii, jsou však omezené. Virus se může vázat na receptory kyseliny sialové a urychlovat degradaci chuťových částic, což vede ke snížení vnímání chuti. Ageuzie může být sekundárním výsledkem čichové dysfunkce.

Ztráta čichu jako marker COVID-19

Rychle se vyvíjející důkazy naznačují, že poruchy čichu a chuti jsou běžnými příznaky infekce COVID-19. Dosud ale neexistují žádná definitivní data o době trvání a míře obnovy této dysfunkce. Jak informují vědci v jedné z prvních prací na toto téma (Hopkins et al., J Otolaryngol Head Neck Surg. 2020;49(1):26), snahou je charakterizovat pacienty hlásící nově vzniklé poruchy čichu a chuti během pandemie COVID-19 a zároveň zaznamenávat data ohledně zotavení. Informace byly získány pomocí online průzkumu pacientů hlásících nově diagnostikovanou anosmii a ageuzii během koronavirové pandemie s jednotýdenním sledováním. Průzkum dokončilo celkem 382 pacientů, z nichž v době dokončení prvního průzkumu 86,4 procenta uvedlo, že trpí úplnou anosmií, a dalších 11,5 procenta uvedlo velmi těžkou ztrátu čichu. Při následném sledování o jeden týden později již došlo k významnému zlepšení sebehodnocení závažnosti čichové ztráty: Celkem 80,1 procenta uvedlo nižší skóre závažnosti, u 17,6 procenta se stav nezměnil a u 1,9 procenta došlo ke zhoršení stavu.

Podle autorů studie je zřejmé, že i když je míra časného zotavení povzbudivá, je potřeba se této problematice věnovat dlouhodobě. Zároveň je třeba počítat s nárůstem pacientů s trvalou ztrátou čichu v důsledku pandemie, a i proto lékaři žádají, aby byla ztráta čichu považována za marker infekce COVID-19.

Čtvrtina postižených trpí dlouhodobě

Jak ukázala velká prospektivní evropská studie, téměř každý čtvrtý pacient s COVID-19 s čichovou dysfunkcí prohlásil, že se mu čich neobnovil ještě 60 dní po jeho ztrátě. U zhruba 24 procent pacientů nedošlo k subjektivnímu obnovení čichu ani po 60 dnech od vzniku této poruchy. Při hodnocení menšího vzorku pacientů objektivním čichovým testem jich 15,3 procenta vykazovalo nedostatek čichu po 60 dnech a u 4,7 procenta nedošlo k obnovení čichu ani po šesti měsících. „Čichová dysfunkce je častější u mírných forem COVID-19 než u středně závažných až kritických forem a 95 procent pacientů získá opět čich do šesti měsíců po infekci,“ uvedl v Journal of Internal Medicine spoluautor studie Jerome Lechien, MD, PhD, Paris Saclay University ve Francii. Studie hodnotila 2 581 ambulantních a hospitalizovaných pacientů s COVID-19 identifikovaných v 18 evropských nemocnicích od 22. března do 3. června 2020. Celkově mělo 2 194 pacientů (85,0 %) mírné onemocnění COVID-19, 110 (4,3 %) prodělalo středně závažnou formu a 277 (10,7 %) mělo těžkou až kritickou formu COVID-19.

V průběhu hodnocení účastníci odpovídali na otázky týkající se čichu a chuti (CDC National Health and Nutrition Examination Survey). Ukázalo se, že průměrné trvání čichové dysfunkce hlášené pacienty bylo 21,6 dne. Objektivní hodnocení identifikovala hyposmii nebo anosmii u 54,7 procenta pacientů s mírným onemocněním a 36,6 procenta pacientů se středně závažným až kritickým onemocněním (P = 0,001). Průměrné hodnoty v testu Sniffin Sticks (čichové hodnocení pomocí 16 pachových per) byly významně nižší u skupiny pacientů s mírným výskytem než u pacientů se středně závažným až kritickým COVID-19 (P = 0,001). Výchozí průměrné hodnoty testů Sniffin Sticks se významně zlepšily po 30 a 60 dnech sledování (P = 0,001).

Hlavní hypotéza, která je základem vyšší prevalence anosmie u mírného COVID-19, podle dr. Lechiena a jeho kolegů spočívá v tom, že mírnější případy vyvinou silnější lokální imunitní odpověď na infekci. Vědci se domnívají, že zánět spojený s touto odpovědí může vést k silnějšímu poškození čichových buněk. „Tato čichová dysfunkce u pacientů po COVID-19 je tak běžná, že si žádá potřebu lékařů primární péče, specialistů ORL a neurologů informovat pacienty o možnostech zotavení a identifikovat osoby s rizikem přetrvávající čichové dysfunkce,“ uvedl dr. Lechien. Studie má však několik omezení, včetně chybějícího klinického čichového vyšetření nebo zobrazování na počátku nemoci. Mnoho závažných až kritických pacientů mělo zavedenu nazogastrickou sondu, což hodnocení zpozdilo a mohlo ovlivnit některé výsledky.

Další z hodnocení, indická studie (Indian J Otolaryngol Head Neck Surg, 2021), si klade za cíl odhadnout prevalenci anosmie a ageuzie u pacientů s potvrzeným COVID-19 a posoudit míru obnovy těchto dysfunkcí. Studie byla provedena od června 2020 do září 2020 ve specializované nemocnici pro terciární péči COVID-19 a bylo do ní zahrnuto celkem 200 pacientů ve věku 12–70 let s mírným až středně závažným průběhem potvrzeného onemocnění COVID-19. Pacienti byli za použití všech bezpečnostních opatření klinicky vyšetřeni k analýze prevalence a odhadu zotavení ze smyslového poškození pomocí dotazníku DyNaCHRON (10 položek týkajících se chuti a vůně) v 10., 14. a 21. dnu nemoci.

Z celkem 200 pacientů byla zjištěna prevalence izolované ageuzie u sedmi procent, izolované anosmie u 4,5 procenta a anosmie spolu s ageuzií u čtyř procent nemocných. Ke kompletnímu zotavení v případě ageuzie došlo do 14 dnů, zatímco u pacientů s anosmií a kombinací obou poruch do 21 dnů (kromě dvou pacientů, u nichž dlouhodobá anosmie přetrvává). Podle autorů studie jsou nově vzniklé anosmie a ageuzie běžné v časných stadiích choroby COVID-19 a převládají u mírné až středně závažné symptomatické formy nemoci, častěji se objevují u mladších mužů. Obnova smyslů je ve většině případů rychlá a úplná. První zotavení čichu a chuti se zlepšuje u pacientů s pravidelnou inhalací růžové vody a citronu. Proto se tato terapie doporučuje. Včasné screeningové testy prováděné u pacientů s podezřením na COVID 19 se ztrátou chuti a čichu by podle autorů studie umožnily včasnější diagnostiku a léčbu.

Čichový trénink

Se ztrátou čichu a chuti se nyní lékaři primární péče setkávají ve svých ordinacích podstatně častěji než v době před koronavirem, a proto je potřebné se těmto dysfunkcím věnovat. Prvním krokem, na který by měl lékař pacienta upozornit, je potřeba přestat kouřit, protože jakékoli onemocnění dýchacích cest probíhá u kuřáků mnohem hůře. Druhým krokem je čichový tréning. Ten by měl být doporučen každému, komu se čich do pěti týdnů od ztráty neobnoví. Rozsah poškození zjistí lékař např. pomocí parfémovaných fixů.

Čichový tréning je neinvazivní přístup, kdy každý den pacient volně čichá dvakrát denně alespoň po dobu pěti minut ke čtyřem vůním (nejlepší výsledky přinášejí vůně růže, eukalyptu, hřebíčku, citrónu a máty). Doporučuje se vybrat si vůně, které se pacientovi nejvíce líbí nebo s nimiž má nějakou spojitost a ideální je zvolit takovou kombinaci, která představují čtyři základní kategorie, tedy vůni květinovou, ovocnou, kořeněnou a pryskyřičnou. Trénink je doporučeno provádět dlouhodobě (alespoň 32 týdnů) a koncentrace látek má být vysoká. Látky lze případně po 12 týdnech změnit. Praktické také je doporučit pacientovi, aby si zapisovat, co během dne cítil. K nápravě čichu nedojde ihned, první změny lze pocítit po dvou či třech měsících tréningu.