Antihypertenziva mohou působit i v prevenci dysrytmií

Má farmakoterapie potenciál snížit výskyt poruch srdečního rytmu? Otázku se pokusili vyřešit výzkumníci v čele s kardiologem Sanjivem Narayanem ze Stanford University. Provedli sekundární analýzu sériově získaných dat EKG vyšetření provedených ve studii ALLHAT na 21 tisících účastnících (průměrný věk 66,5 let; 56 % muži), kteří měli hypertenzi a alespoň jeden další KV rizikový faktor.

Pacienti byli randomizováni do ramen s antihypertenzní terapií amlodipinem, lisinoprilem nebo chlortalidonem. Všechny tři přípravky jsou dostupné i v ČR (pozn. red.) Během sledování byly identifikovány případy poruch převodního systému srdečního u 1114 účastníků, z toho 389 s blokádou levého raménka, 570 s blokádou pravého Tawarova raménka a 155 se zpožděním nitrokomorového vedení.

Ve srovnání s pacienty léčenými chlortalidonem, měli pacienti s lisinoprilem signifikantně nižší výskyt abnormalit vedení vzruchu (hazard ratio 0,81), avšak ve skupině s amlodipinem nikoli. Vyšší věk, diabetes a levostranná ventrikulární hypertrofie (LVH) byly nezávisle spojeny se zvýšeným rizikem poruchy převodního systému.

Karol E. Watson ve svém komentáři pro NEJM Journal Watch shrnul, že léčba chlortalidonem, lisinoprilem (ale nikoli amlodipinem) byla spojena s významně nižším výskytem poruchy převodního systému, aniž by tento účinek souvisel s mírou kontroly hypertenze.

Vyzdvihl, že se jedná o první sdělení, že farmakoterapie může bránit vzniku poruch převodního systému. Nicméně studie nezkoumala, zda lisinopril může rovněž zpomalit progresi tohoto onemocnění. Přesto výsledky mohou podle něj být přínosem pro klinické lékaře, kteří v rámci péče o hypertenzní pacienty v pokročilém věku, s diabetem nebo LVH zvažují snížení rizika vzniku poruchy převodního systému jako potenciálního přídatného benefitu léčby inhibitorem ACE (například lisinoprilem). Práce Narayana et al. byla publikována v JAMA Internal Medicine (27. červen, 2016).

Autor: MUDr. Jan Činčura