Dodávky léčiv mezi lékárnami – jaké podmínky je třeba splnit?

Jedním ze základních pravidel v oblasti distribuce léčiv je to, že lékárna může léčiva odebírat pouze od distributora. Zákon o léčivech však ve výjimečných případech umožňuje i dodávky léčiv přímo mezi lékárnami. Tento způsob distribuce léků by však za žádných okolností neměl nahrazovat úlohu distributorů. Z tohoto důvodu je možný pouze za splnění následujících podmínek:

• jedná se pouze o výjimečné dodávky,
• a lékárna nemá dotčený přípravek k dispozicia nemůže jej obstarat skrze distributora, nebo jiná lékárna má nevyužité zásoby léčivého přípravku, které nelze vrátit distributorovi.

Co si ale lékárníci mají představit pod pojmem „výjimečně“? Jak často mohou využívat tohoto zvláštního způsobu dodávání léčiv? Právě k tomu se ve svém nedávném rozhodnutí vyjádřil soud v rámci sporu mezi lékárnou a Ministerstvem zdravotnictví, které uložilo lékárně pokutu mimo jiné právě za nedodržení podmínky výjimečnosti při dodávkách léčiv mezi lékárnami.

Naplnění oné podmínky „výjimečnosti“ musí být podle soudu výsledkem pečlivého posouzení frekvence a kvantity předávaných léků (včetně délky období, ve kterém byly dodávky uskutečněny), a rovněž výsledkem posouzení dané otázky v kontextu velikosti a obratu dané lékárny. To vše na pozadí stavu dostupnosti léčivých přípravků v daném období. První čtyři kritéria se tak vztahují ke konkrétní lékárně a jejímu provozu, zatímco poslední kritérium je závislé na objektivně daném faktickém stavu trhu. Roli bude hrát nejenom prosté množství předávaných léků, ale i četnost těchto dodávek. Čím vyšší čísla u kterékoliv z těchto proměnných budou dána, tím větší bude dána pravděpodobnost toho, že se již nejedná o „výjimečnou“ dodávku. Roli v tomto posouzení může hrát i množství běžně vydaných léků v dané lékárně. Podmínka „výjimečnosti“ může co do celkového čísla předaných léků v malé venkovské lékárně znamenat něco jiného než v mnohonásobně větší velkoměstské lékárně s velkým obratem. Jedním z dokreslujících kritérií je také celkový stav dostupnosti léčivých přípravků na trhu v daném období.

„Výjimečnost“ horizontálních dodávek mezi jednotlivými lékárnami tak není omezena pouze kvantitativně (tedy množstvím dodávaných léčiv), ale rovněž věcně, jelikož musí být také naplněna jedna z alternativ druhé podmínky, která bude dodávat důvodnost četnostnímu kritériu. Dodávky léčiv mezi lékárnami jsou tedy možné pouze v případech, kdy lékárna buď nemá léčivý přípravek k dispozici a nemůže jej získat od distributora, anebo pokud disponuje jiná lékárna stejným léčivým přípravkem, který nelze vrátit distributorovi.

KMVS, advokátní kancelář, s.r.o.