Epigenetika vysvětluje vzestup hmotnosti u psychiatrických medikací

Celogenomová asociační studie zjistila, že vyšší hmotnost je spojena s metylací specifických genových lokusů DNA, které predikují přibývání na váze a zahrnují metabolické dráhy lipidů a signální dráhy zánětu.

Protože užívání některých léčivých přípravků, které se používají v léčbě psychóz, je provázeno značnými přírůstky tělesné hmotnosti, začali se psychiatři se zabývat problematikou obezity u svých pacientů. První studie nalezly asociaci specifických genetických variant s vysokým body-mass indexem (BMI).

Nyní vědci oznámili výsledky první robustní studie zabývající se vztahem mezi metylovanými místy v lokusu a tukovou tkání. Studie využila genomových databází evropské (N = 2 707) a asijsko-indické (N = 2 680) populace a analyzovala vzorky krve se zaměřením na metylace postihující cytosin (v pozici C5) v dinukleotidu CpG (CpG = Cytosin-fosfát-Guanin), jejichž výskyt se zvyšoval s vyšším BMI.

Po ověření v populačně založených studiích (N = 4 874) již bylo jasné, že obezita je signifikantně spojena s 187 genetickými lokusy; stejné nálezy byly pozorovány i v tukové tkáni. Metylovaná místa v lokusech byla heterogenická (tj. byla přítomna pouze v některých buňkách). V dalších longitudinálních studiích geny spojené s těmito markery predikovaly budoucí přírůstek hmotnosti a nástup diabetu 2. typu. Zda by hubnutí mohlo metylace revertovat, nebylo předmětem studie.

Komentář

„Tato zjištění rozšířila naše znalosti o příčinách nárůstu tělesné hmotnosti, jež mají jak genetický, tak i environmentální základ. Například v jiných recentních studiích lidé s variantou genu pro FTO mají větší nucleus accumbens (NAc) a vykazují vyšší aktivitu NAc u osob pozorujících jídlo (Proc Natl Acad Sci USA 2017;114:160),“ uvedla v komentáři Barbara Gellerová, emeritní profesorka psychiatrie Washington University v St. Louis. Podle ní účastníci, kteří byli také experimentálně vyzváni, aby vnímali sami sebe jako občany s nižším socioekonomickým statutem, vykazovali zvýšenou chuť k jídlu a vyšší příjem potravy (Proc Natl Acad Sci USA 2017; 114:72). „Psychiatři tak musejí řešit dilema – buď preskribovat léky se známým nežádoucím efektem nárůstu hmotnosti, nebo podávat parciální agonisty dopaminu, např. aripiprazol nebo L-DOPA,“ napsala v NEJM Watch Journal.

Autor: red