Finanční injekce do nemocnic i lékáren aneb novela kompenzační vyhlášky v praxi

Ještě před začátkem pandemie onemocnění COVID-19 by se asi každému z nás v souvislosti pojmem „první linie“ vybavili vojáci s přilbami a zbraněmi. V posledním roce a půl se však tento pojem velice často skloňuje v souvislosti s pracovníky ve zdravotnictví tvořícími pomyslnou „první linii“ v boji s onemocněním COVID-19. A právě z tohoto důvodu představilo Ministerstvo zdravotnictví koncem dubna tohoto roku novelizaci tzv. kompenzační vyhlášky, jejímž prostřednictvím by měly být pracovníkům ve zdravotnictví uhrazeny odměny za „druhou vlnu“ pandemie. Konkrétně by na jejím základě měly všechny zdravotní pojišťovny do 31. května tohoto roku poukázat poskytovatelům zdravotních služeb odměny za pokračující práci během druhé vlny pandemie COVID-19, která začala loni na podzim, a dodatečně též částečnou náhradu za vlnu první. Do systému veřejného zdravotního pojištěn tak přiteče částka ve výši přibližně 12,6 miliardy Kč. Koho se tyto bonusy týkají? Liší se jejich výše v závislosti na pracovním zařazení? A jakým způsobem budou vyplaceny? Na to se blíže podíváme v tomto článku. 

Navzdory souvislosti kompenzace s pandemií není nárok podmíněn péčí o pacienty s onemocněním COVID-19 a vztahuje se de facto na všechny poskytovatele zdravotních služeb v příslušných odvětvích, kteří mají uzavřeny smlouvy o poskytování a úhradě se zdravotními pojišťovnami. Kompenzace tak není žádným způsobem vázaná na skutečnost, zda u poskytovatele nastal výpadek péče či zda mu vznikly náklady nad rámec běžného provozu. Kompenzace je určena jako jedna souhrnná suma pro poskytovatele, a nikoli jako jednotlivé částky připadající na konkrétní zdravotníky. Její výše je však vypočtena dle počtu zdravotnických pracovníků poskytovatele a jejich týdenní hodinové kapacity uvedené ve smlouvě o poskytování a úhradě zdravotních služeb. V případě poskytovatelů nelůžkové zdravotní péče a poskytovatelů lékárenské péče připadá na každého pracovníka s 30hodinovou týdenní kapacitou částka ve výši 75 000 Kč (plus odpovídající výše odvodů). Pokud týdenní kapacita požadovaných 30 hodin nedosahuje, nárok zůstává zachován, částka se pouze proporcionálně sníží. Nárok na odměnu v plné výši má však pouze ten poskytovatel, který vykázal v posledním čtvrtletí roku 2020 minimálně 75 % objemu zdravotních služeb ve srovnání s posledním čtvrtletím roku 2018. Pokud této hranice nedosáhl, bude kompenzace poměrně krácena. 

Co se týče následného nakládání s financemi poskytnutými v rámci zvýšení úhrad, ty by měly být dle dikce vyhlášky vyplaceny zdravotnickým pracovníkům. Tato povinnost je však stanovena poměrně vágně, jelikož ve vyhlášce není zcela striktně řečeno, že by měli zdravotníci dostat celou částku. Tento nedostatek je současně častým terčem kritiky (nejen) ze strany Svazu zdravotních pojišťoven, jenž vznesl požadavek, aby ze strany poskytovatelů došlo k řádné výplatě koncovým příjemcům. V praxi by měla být platba odměny pro lékaře či zdravotnického pracovníka realizována ve formě speciální odměny či bonusu, přičemž v ideálním případě by měla být uhrazena v rámci výplatního termínu za květen. Zaměstnanci tedy pomyslný dárek od zdravotních pojišťoven mohou očekávat začátkem měsíce června.

KMVS, advokátní kancelář, s.r.o.