Jak to bude s těmi přesčasy pro zdravotníky?

V současné chvíli jsou přesčasy zdravotnických pracovníků předmětem bouřlivé diskuze mezi nespokojenými lékaři, jejich zaměstnavateli a vládní garniturou. Důvodem obecné nespokojenosti na straně zdravotníků je několik málo týdnů účinná novela zákoníku práce, která znovu zavedla tzv. další dohodnutou práci přesčas ve zdravotnictví. Prostřednictvím předmětné novely došlo u některých zdravotnických pracovníků ke zdvojnásobení limitu přesčasových hodin, které mohou ročně odpracovat. Z původního maxima 416 hodin ročně se tak lékaři v případě dohody se zaměstnavatelem mohou za rok dostat až na číslo 832 hodin přesčasů ročně. Navýšení přesčasových limitů mělo představovat pomyslnou kompenzaci za omezení spojená s úpravou režimu pro „dohodáře“, tj. pro zaměstnance pracující na základě DPP či DPČ, jichž poskytovatelé zdravotních služeb poměrně často využívají.

Změna přesčasových limitů vzbudila vlnu nevole na straně lékařů, kteří i tak byli nespokojeni se svými pracovními podmínkami. Nejen z tohoto důvodu v současně době panují poměrně velké obavy ohledně budoucnosti zdravotní péče (a to zejména té plánované) v případě, kdy se nepodaří dosáhnout shody. Jedním z kroků směřujících k vyřešení této situace má být připravovaná další novela zákoníku práce, na jejímž základě by mělo dojít ke zrušení institutu další dohodnuté práce přesčas ve zdravotnictví. Výměnou za tuto úpravu by mělo být zavedení možnosti výkonu práce v délce až 24 hodin v kuse v podobě 12hodinové směny a na navazujícího 12hodinového přesčasu. Tato možnost by měla připadat v úvahu pouze u vybraných zdravotnických pracovníků v rámci nepřetržitého provozu spojeného s poskytováním zdravotních služeb, přičemž podle důvodové právy k novele by měl být daný nástroj využíván pouze a výhradně ve „ve výjimečných, nepředvídatelných a nahodilých situacích“.

K aplikaci uvedené výjimky z obecného pravidla, podle něhož nesmí délka směny překročit 12 hodin a navazující přesčas je omezen limitem 4 hodin, by bylo možné přistoupit pouze se souhlasem dotčeného zaměstnance (a případně i se souhlasem odborové organizace, pokud u zaměstnavatele působí). Další nezbytnou podmínkou by mělo být uzavření písemné dohody s daným zaměstnancem. Návrh zákona rovněž výslovně stanoví, že zaměstnanec nesmí být k uzavření takové dohody žádným způsobem nucen.

Návrh novely zákoníku práce se v tuto chvíli nachází v legislativním procesu, a je tedy otázkou, zda a případně v jaké podobě projde Poslaneckou sněmovnou a Senátem.

KMVS, advokátní kancelář, s.r.o.