Kde začíná a končí odpovědnost vedoucího lékárníka?

Není pochyb o tom, že ve světě farmacie je pojem „vedoucí lékárník“ všem velice dobře známý, a to už jen čistě z toho důvodu, že pro každou lékárnu musí být ustanovena minimálně jedna taková osoba. Jak již název této funkce napovídá, jedná se o člověka, který je pro hladký chod lékárny naprosto zásadní. Slovy zákona o léčivech je totiž vedoucí lékárník odpovědný za to, že bude zacházení s léčivy v předmětné lékárně vždy v souladu se všemi zákonnými požadavky. Jedním z dalších pravidel vztahujících se k této funkci je to, že vedoucí lékárník nebo jím pověřený farmaceut musí být v lékárně neustále přítomen po celou dobu jejího provozu.

Kromě výše uvedených povinností je zákon o léčivech ve vztahu k vedoucímu lékárníkovi a jeho povinnostem poměrně stručný a nestanoví žádné další podrobnosti ohledně toho, co vše musí vedoucí lékárník v rámci chodu lékárny zajišťovat. Při bližším výkladu této problematiky je primárním odrazovým můstkem výše zmíněná povinnost vedoucího lékárníka zajistit, aby bylo zacházení s léčivy v předmětné lékárně v souladu se zákonem o léčivech. A co všechno si pod tímto pravidlem můžeme představit? Část odpovědi na tuto otázku nám v nedávné době poskytl soud, jenž se věnoval sporu mezi vedoucím lékárníkem a Českou lékárenskou komorou (ČLnK). Předmětem dané rozepře bylo rozhodnutí ČLnK o uložení disciplinárního opatření v podobě pokuty za disciplinární delikt spočívající v tom, že daný vedoucí lékárník ve „své“ lékárně umožnil výkon povolání lékárníka osobě, která, ač disponovala odpovídajícím odborným vzděláním, toho času ještě nebyla členem ČLnK. Z pohledu ČLnK se v předmětném případě jednalo o porušení povinnosti vedoucího lékárníka zakotvené v zákoně o léčivech, podle něhož může s léčivy zacházet pouze osoba způsobilá k výkonu zdravotnického povolání farmaceuta nebo farmaceutického asistenta, přičemž tato podmínka zahrnuje i členství v ČLnK.

Potrestaný vedoucí lékárník při své obraně argumentoval především tím, že „členství v ČLK nespadá pod odbornou způsobilost“, a tudíž není k výkonu činnosti lékárníka nezbytně nutné. Soud se však v plném rozsahu ztotožnil s názorem ČLnK, která konstatovala, že k tomu, aby mohl farmaceut či farmaceutický asistent zacházet s léčivy, musí být bezpodmínečně členem ČLnK. Z pohledu ČLnK a potažmo i soudu se v tomto ohledu jedná o zákonný požadavek, za jehož dodržení nese vedoucí lékárník odpovědnost. V reakci na argument vedoucího lékárníka spočívající v tom, že ze své pozice neměl právo takovou informaci po dotčeném zaměstnanci požadovat, soud uvedl, že toto tvrzení je rovněž liché a že se bezesporu jedná o údaj, jehož se mohl domáhat jak po dotčeném zaměstnanci, tak i případně po svém zaměstnavateli.

Prostřednictvím daného případu nám soud odkryl další součást rozsáhlé mozaiky povinností vedoucího lékárníka odvozených z několika málo slov uvedených v zákoně o léčivech. Odpovědnost vedoucího lékárníka v sobě skrývá nepřeberné množství úkolů, jež musí daná osoba plnit tak, aby se vyhnula (nejen) případné sankci uložené ze strany ČLnK. 

KMVS, advokátní kancelář, s.r.o.