Cookies

Náš web potřebuje pro přizpůsobení obsahu a analýzu návštevnosti váš souhlas. Souhlas vyjádříte kliknutím na tlačidlo "OK". Více informací
Svúj souhlas můžete odmítnout zde.

Kognice a léčba cukrovky

12. 9. 2022

Kognice a léčba cukrovky

Cukrovka se v průběhu života podílí mimo jiné i na nepříznivých změnách mozkové tkáně, což nakonec, zejména ve vyšším věku, vede až k neurokognitivní dysfunkci, tedy ke snížení mentální funkce v důsledku jiného než duševního onemocnění, např. demence. Ukazuje se, že diabetici mají kognitivní funkce (poznávací procesy, jako jsou koncentrace, pozornost, myšlení nebo paměť) postiženy více než nediabetici. K běžným rizikovým faktorům, kterými jsou vysoký krevní tlak, porucha hladin tuků v krvi (dyslipidemie) a cévní postižení, se navíc u diabetiků přidávají hyperglykémie i hypoglykémie.

Odhalování komplikací, které cukrovka způsobuje, probíhá již přes sto let. Ve 20. letech minulého století se lékaři soustředili zejména na akutní komplikace, od 50. let se zaměřili i na komplikace pozdní. Zatímco v 80. letech bylo zjištěno, že hlavní příčinou mikrovaskulárních komplikací (poškození ledvin, oční sítnice nebo nervů) je hyperglykémie, od 90. let je pozornost zaměřena na makrovaskulární komplikace (ischemická choroba srdeční, cévní mozková příhoda, ischemická choroba dolních končetin). V posledních letech si lékaři začali všímat duševního zdraví diabetiků, nejen deprese a psychických onemocnění, ale právě také poruch kognice.

Nová data ukazují, že pacienti ve věku 65–74 let mají problémy s kognicí ve 13 procentech, starší 70 let pak ve více než 24 procentech. Zatímco u diabetiků 1. typu dochází k postižení především mentální flexibility, IQ a psychomotorického tempa, u diabetiků 2. typu jsou to především poruchy paměti, rychlost reakcí a exekutivní funkce (ty zajišťují samostatné a účelné jednání a myšlení člověka, stojí za plánováním, organizací činností a myšlení a jejich vzájemnou souhrou).

U obou typů cukrovky je zvýšené riziko individuální. Faktory, které se podílejí na rozvoji kognitivního postižení, jsou různé a patří mezi ně např. variabilita glykémií, hypoglykémie, hyperglykémie, věk, deprese nebo cévní komplikace. Svoji roli zde ale sehrávají i další rizikové faktory jako vysoký krevní tlak, dyslipidemie a obezita. I když dnes již víme, že riziko poruchy kognice významně snižuje normoglykémie, její dosažení není jednoduché, jak se však ukazuje, pro udržení dobré kognice je zásadní. Problém spočívá zejména v kolísání mezi hyper- a hypoglykémií. Nejčastěji však dochází k hyperglykémii, která je za postižení kognice zodpovědná nejčastěji.

Vztah antidiabetik a kognice

Všechna antidiabetika snižují inzulinovou rezistenci normalizací glykémie. Cíle a způsob léčby cukrovky je nutno s postupem choroby a podle individuálního typu pacienta upravovat, zejména u těch, kteří jsou léčeni inzulinem. Zatímco pacienti s diabetem 1. typu se bez inzulinu neobejdou, u diabetiků 2. typu je základem léčby dieta, pohyb a často perorální antidiabetika. Jako nejjednodušší řešení se v současné době pro tyto pacienty jeví gliptiny a analoga GLP-1. Tyto léky snižují glykémii postprandiální (objevující se po jídle) i nalačno, nevedou k hypoglykémii, neovlivňují tělesnou hmotnost a mohou vést k mírnému zlepšení postprandiálních hodnot tuků nebo k poklesu systolického krevního tlaku.

Zázračný lék na poruchy kognice, a to nejen u diabetiků, však dosud neexistuje. Ukazuje se ale, že analogové receptory GLP-1 mají kromě všech již obecně známých efektů vliv také na funkce centrální nervové soustavy. Možný molekulární mechanismus zlepšení kognice a paměti u analoga GLP-1 lze vysvětlit tak, že tyto léky potlačují oxidační stres, apoptózu (zánik) neuronu, neurotoxicitu, zánět nervové tkáně nebo tvorbu beta amyloidu a tau proteinu, které hrají roli např. u Alzheimerovy choroby. Zato naopak podporují synaptickou plasticitu, která je považována za jeden z neuronálních mechanismů podporujících paměť a učení, a mají přímý vliv na centrální nervovou buňku. Výsledkem je tedy neuroprotekce a zlepšení kognice a paměti. Tyto poznatky byly již dokonce klinicky prokázány. Data z klinických studií i z reálné praxe potvrzují zlepšení kognice a paměti na základě snížení zánětu nervové tkáně. Nyní probíhají další klinické studie u pacientů s Parkinsonovou nemocí a s mírnou Alzheimerovou chorobou.

Jak se odborníci shodují, při léčbě cukrovky je potřeba nepřetržitě sledovat situaci pacienta a zjišťovat stav jeho kognice. Nutné je adekvátně upravovat léčbu a v případě potřeby „změkčit“ cíle, zjednodušit inzulinoterapii a vždy používat bezpečná a účinná antidiabetika.

redakce MEDICAL TRIBUNE CZ