Zajímavé případy pro Vás

Náhrada újmy způsobené povinným očkováním – konec či naopak počátek diskuzí?

30. 4. 2020

Co se Vám vybaví jako první, když se řekne slovo „očkování“? Někdo si vzpomene na svého dětského doktora, jiný zase na klíšťata. Někteří z Vás si ale také určitě vybaví mnohdy velice vyostřené diskuze na toto téma, v jejichž rámci se řeší, zda by vůbec mělo být očkování povinné a, což je pro účely tohoto článku stěžejní, zda by měly být osoby, kterým v důsledku podstoupeného povinného očkování vznikne určitá újma, měly být nějakým způsobem odškodněny. V tomto příspěvku bychom Vás rádi informovali o novém zákoně č. 116/2020 Sb., o náhradě újmy způsobené povinným očkováním, který nabude účinnosti začátkem dubna, tj. konkrétně 8. dubna 2020

Jedná se o zcela novou úpravu této problematiky, která doposud nebyla v právním řádu České republiky takto explicitně řešena. Přijetí tohoto zákona navazuje na již déletrvající debatu (nejen) odborné veřejnosti týkající se povinného očkování a případného odškodnění ze strany státu v případech, kdy dané očkování způsobí újmu na zdraví. 

Nová právní úprava si tedy klade za cíl řešit dosavadní nepříznivý právní stav, kdy osoba, které vznikla újma na zdraví v důsledku povinného očkování, v podstatě nemůže svůj nárok na odškodnění vzniklé újmy opřít o právní titul – to vše za předpokladu, že se jedná o nárok na odškodnění újmy vzniklé v důsledku aplikace bezvadné vakcíny. V případě újmy způsobené vadnou vakcínou či její nesprávnou aplikací se poškození mohou již nyní domáhat náhrady újmy na základě zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Ministerstvo zdravotnictví při přípravě návrhu zákona vycházelo z předpokladu, že „pokud stát, s cílem budovat kolektivní imunitu populace a bránit tak šíření infekčních nemocí, stanovuje zákonnou povinnost očkovat se, má na sebe vzít také odpovědnost za případnou újmu na zdraví a poškozené osoby odškodnit“. 

Zákon nově ukládá státu, aby nahradil újmu osobě, která se podrobila povinnému očkování, dojde-li následkem tohoto očkování k zvlášť závažnému ublížení na zdraví. Stát je pak povinen poškozenému nahradit vytrpěné bolesti, ztrátu na výdělku a ztížení společenského uplatnění, dále pak také účelně vynaložené náklady spojené s péčí o očkovaného, o jeho zdraví či domácnost, a to tomu, kdo tyto náklady vynaložil. Náhrady újmy za duševní útrapy se ale může dočkat i osoba blízká očkovanému. Takové útrapy vzniknou, dojde-li následkem povinného očkování k usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví očkovaného. 

Jak by teda osoba, u které vznikla újma v důsledku povinného očkování, resp. její zákonný zástupce, měl postupovat? Teoreticky by měl nejprve „nahlédnout“ do prováděcí vyhlášky Ministerstva zdravotnictví, která se nyní nachází ve stádiu ukončeného připomínkového řízení a která definuje pravděpodobné následky šesti druhů očkování a dobu, ve které újma může nastat. U takových následku se tedy v určitém časovém období nebude muset prokazovat přímá souvislost s očkováním – za splnění vyhláškou stanovených podmínek se příčinná souvislost mezi provedeným očkováním a způsobenou újmou automaticky presumuje. 

Při uplatnění nároku na náhradu újmy je pak nutné se do tří let od vzniku újmy obrátit s písemnou žádostí na Ministerstvo zdravotnictví. Zákon stanoví podrobnosti, které musí žádost obsahovat. K žádosti je pak třeba připojit dokumenty potřebné pro posouzení nároku, zejména lékařské zprávy, případně pak ještě souhlas s nahlížením do zdravotnické dokumentace s pořizováním výpisů nebo kopií z ní. Ministerstvo má pak povinnost bezodkladně posoudit rozhodující skutečnosti. 

K posouzení složitých případů, kde dojde k jiným následkům, než které vyjmenovává vyhláška, či ke kterým dojde po delším čase, uděluje zákon ministerstvu kompetenci zřídit tzv. nezávislou odbornou komisi, která bude složena z odborníků z oblasti zdravotnictví a práva. Náhradu újmy má pak povinnost vyplatit očkovanému nejpozději do 6 měsíců ode dne, kdy mu byla žádost očkovaného doručena, ovšem za podmínky, že za následky není odpovědný očkující lékař nebo výrobce vakcíny. 

Ministerstvo také v návaznosti na posouzení žádosti a příslušných podkladů nemusí přiznat dokonce žádnou náhradu či může přiznat náhradu v nižší než požadované výši. Očkovaný se pak náhrady újmy může případně domáhat soudní cestou. Zákon ani vyhláška nestanovují maximální výši náhrady, ministerstvo plánuje postupovat podle subsidiárního právního předpisu, tj. občanského zákoníku. 

Sám ministr zdravotnictví, Mgr. et Mgr. Adam Vojtěch, MHA, si od nové právní úpravy slibuje vyšší proočkovanost populace, zákon by totiž podle něj měl přinést záruky těm, kteří se očkování obávají. Ministr v této souvislosti uvedl následující: „Přesto, že případů újmy způsobené povinným očkováním je minimum, nelze je zcela vyloučit. Považuji proto za velmi důležité, abychom dotčeným rodinám pomohli.“ Podotkl tedy, že očekává minimum případů. Doufejme, že tomu skutečně tak bude a občané nebudou nuceni tuto novou legislativu využívat. 

KMVS, advokátní kancelář, s.r.o.