Zajímavé případy pro Vás

Odmítnutí převzetí pacienta od zdravotnické záchranné služby aneb může si nemocnice vybírat?

16. 3. 2021

Žlutá dodávka s barevnými nápisy, velkým obrazem šestiramenného kříže s hadem a Aeskulapovou holí, doprovázena pronikavým hukotem sirén a problikávajícími modrými světly. Sanitka aneb vozidlo zdravotnické záchranné služby, které každý z nás bezpochyby velice dobře zná. Jedním z hlavních úkolů sanitky je zajištění co nejrychlejší přepravy pacienta do nemocnice. Minimálně několikrát do roka se však z médií dozvídáme o případech týkajících se problémů při předávání pacientů mezi zdravotnickou záchrannou službou a nemocnicí. 

Nejvýraznějším specifikem těchto případů je pak skutečnost, že se mnohdy jedná o spory, kdy jde skutečně „o život“ a kdy mohou i jindy bezvýznamné jednotky minut doslova rozhodnout o něčím osudu.  V těchto případech se pak naše pozornost obrací na problematiku možností odmítnutí pacienta ze strany poskytovatele zdravotních služeb. Jedním z takových případů se nedávno zabýval i Nejvyšší správní soud. Konkrétně se jednalo o spor jednoho poskytovatele zdravotních služeb (nemocnice) a Ministerstva zdravotnictví. 

Jádrem sporu bylo to, že daná nemocnice jakožto poskytovatel akutní lůžkové péče v roce 2018 odmítla převzít od záchranné služby celkem tři pacienty, a to i přesto, že bylo převzetí pacientů záchranné službě před jejím příjezdem ze strany nemocnice telefonicky potvrzeno (což dokazují i zvukové záznamy). V okamžiku příjezdu záchranky však pracovníci nemocnice odmítli převzetí pacientů podpisem záznamu potvrdit, neboť zjistili, že se jedná o cizince bez zdravotního pojištění, resp. s pojištěním u zdravotní pojišťovny, s níž daná nemocnice neměla uzavřenou smlouvu. Nemocnice na svou obranu uvedla, že pacienty převzala a že „pouze“ nepodepsala příslušné potvrzení o jejich převzetí. Stěžejním argument nemocnice se však zakládal na tom, že podle jejího názoru vůbec nebyla v daném případě cílovým poskytovatelem akutní lůžkové péče, jelikož se jiná nemocnice nacházela blíže k místu nálezu pacientů. 

Soud však dal v daném případě za pravdu ministerstvu, kdy v první řadě upozornil na to, že přestože se v blízkosti místa nalezu pacientů nacházela i jiná nemocnice, která byla (co se týče vzdálenosti) o něco blíže, o výběru poskytovatele nerozhoduje pouze „počet metrů“, ale také další velice důležité faktory jako jsou např. povětrnostní podmínky, terén či množství semaforů atd., které mohou mít na reálnou dojezdovou vzdálenost sanitky zásadní vliv.Klíčovou roli totiž hraje v takovýchto případech zejména čas, a konečné rozhodnutí je proto vždy na volbě konkrétní výjezdové skupiny zdravotnické záchranné služby. 

Daná nemocnice v tomto případě byla cílovým poskytovatelem akutní lůžkové péče a měla povinnost pacienty přijmout. Co se týče argumentu týkajícího se hospitalizace, podle soudu měla nemocnice povinnost pacienty převzít a toto převzetí záchrance písemně potvrdit, přičemž to, zda bude pacienty hospitalizovat, či zda zajistí potřebná vyšetření či převoz do jiného zdravotnického zařízení, pak záleželo pouze na ní – na povinnosti písemného potvrzení převzetí pacientů to však vliv nemá

KMVS, advokátní kancelář, s.r.o.