Opalování nepomůže, aneb význam substituce vitaminem D

Přestože nejsem lékárník, slýchám často požadavek: jedu k moři – jaký betakaroten mám užívat, ať se hezky opálím. Jde o všeobecně rozšířený omyl: betakaroten nechrání před UV zářením a navíc v mnoha případech dokonce přispěje (zejména u kuřáků) k vývoji neoplasmatu. To, co by měli pacienti dostat místo rady, jak se „bezpečně“ opálit, je vitamin D. Pokud klient si nepřinese recept na Vigantol (cholekalciferol), je mnoho volně prodejných přípravků, které mu může lékárník nabídnout.

Základní data o vitaminu D – poučte klienta

Světová populace, českou nevyjímaje, trpí hypovitaminózou, což se neblaze projevuje na jejím zdravotním stavu. V kůži se pod vlivem UV záření v našich podmínkách tvoří dost vitaminu D jen v létě a u mladých jedinců. Doporučit postmenopauzální ženě, aby se opalovala, není postup lege artis. Ve vyšším věku není v kůži dost prekurzoru vitaminu D, protože dehydrogenáza jej metabolizuje na cholesterol. Hladiny vitaminu D3 při jeho substituci jsou ovlivněny mnoha faktory. Jde například o přítomnost žlučových kyselin ve střevě (souvislost příjmu D vitaminu s jídlem), na distribučním prostoru konkrétního člověka a poměru tukové ke svalové tkáni, přičemž více tukové tkáně působí nižší koncentrace vitaminu D v séru. Významnou roli hraje vitamin D binding-protein, který představuje transportní mechanismus pro D vitamin, a tedy ovlivňuje i jeho biologickou dostupnost. Účinky vitaminu D také závisí na přítomnosti a expresi receptorů pro vitamin D v jednotlivých tkáních. Existuje ještě mnoho faktorů, z nichž mnohé neznáme, které ovlivňují metabolismus a účinky vitaminu D. Avšak nejdůležitějším faktorem účinků vitaminu D je dávkování a adherence k léčbě u samotného pacienta. Podle provedených studií je lépe podávat vitamin D denně, nebo jednou týdně. Vysoké dávky jednou za tři měsíce nejsou schopny udržet dostatečnou koncentraci vitaminu D v séru po celé sledované období. Podle mezinárodních doporučených postupů je prahovou koncentrací vitaminu D 75 nmol/l. Mortalitní studie na velkém počtu pacientů prokazují, že prospěšné nejsou ani příliš nízké, ani příliš vysoké koncentrace vitaminu D. Při dlouhodobém sledování bylo zjištěno, že denní dávka 800 – 1600 IU cholekalciferolu je dostatečná. U obézních se doporučuje dávku zdvojnásobit. Existují i protokoly tzv. loading dose, pro které existují v literatuře patřičné vzorce: příkladem u těžkého deficitu (20 nmol/l) u člověka s hmotností 80 kg činí loading dose 170 000 IU.

Autor: miš