Patnáct let po té

Mýty přetrvávají po staletí. Špatné interpretace velkých klinických studií si s nimi brzo nezadají. Ostatně první vědecká pozorování nejsou novodobou vymožeností. První zmínky o „komparativním výzkumu“ pocházejí z dob více než 500 let před naším letopočtem. Velké studie mohou být opředeny „nezvratnými mýty na vědeckém základě“. Jako příklad může sloužit studie WHI (Women Health Initiative), od jejíhož ukončení uplyne vbrzku 15 let. Měla ambicí stát se návodem na elixír zdraví, mládí a krásy pro ženy po menopauze, ale stala se z ní noční můra. Noční můra pro ženy, které kdy užívaly hormony, pro lékaře, kteří kdy ženám hormonální substituční terapii (HRT) doporučili, o vědcích a laboratořích, kteří se na vývoji a výrobě HRT podíleli, nemluvě. O co tenkrát šlo z pohledu roku 2016?

Po téměř patnácti letech se k záměru a desinterpretaci studie WHI vyjadřují JoAnn Manson (Boston) a Andrew M. Kaunitz (Jacksonville) pro nejnovější vydání časopisu The New England Journal of Medicine. „Cílem studie WHI bylo ověřit, zda má hormonální substituční terapie preventivní účinky proti kardiovaskulárním onemocněním, hypertenzi a dalším chronickým chorobám vyššího věku, respektive posoudit poměr rizika ku prospěchu HRT u šedesátiletých a starších žen. Proto byly do sledovaného souboru zařazeny ženy ve věku 60 – 75 let, ženy, které již užívaly HRT i ženy s dalšími onemocněními. V žádném případě nešlo o posuzování účinnosti a bezpečnosti léčby u prvouživatelek HRT, tedy u žen kolem padesátky,“ uvádí JoAnn Manson.

Bohužel došlo k tragické desinterpretaci: u uživatelek HRT bylo shledáno vyšší riziko karcinomu prsu a kardiovaskulárních chorob (srdeční a mozkových), a také, jak se předpokládalo, tromboembolií. Už nebylo dodáno, že šlo o ženy diabetičky, hypertoničky, pacientky po infarktu, obézní a starší 70 let. Stejně tak nebylo zveřejněno, že celková úmrtnost ve skupině HRT (oproti neuživatelkám) byla nižší (sice jen o 2 %, ale nižší). Také nebylo vysloveno, že HRT i u této vysoce rizikové skupiny žen významně snížila výskyt karcinomu tlustého střeva a konečníku (o 37 %), karcinomu děložní sliznice (o 17 %), zlomenin krčku stehenní kosti (o 34 %) a všech zlomenin (o 23 %). Další analýzou se zjistilo, že vyšší výskyt karcinomu prsu byl jen u žen, které užívaly kombinovanou HRT (konjugované estrogeny a medroxyprogesteron), nikoli u žen, které braly jen estrogeny.

Jak uzavřeli správně mnozí čeští gynekologové: konjugované (= koňské) estrogeny s medroxyprogesteronem nejsou vhodné pro sedmdesátileté, nemocné a obézní Američanky. Nicméně se tato zcela chybná analýza studie WHI podepsala na duševním i zdravotním stavu jedné generace žen. Mnoho žen bylo totiž odrazeno od hormonální léčby klimakterických potíží, které jim velmi znepříjemňují život, tím, jak byly vysvětleny výsledky velké studie WHI. Poruchy spánku, návaly, bušení srdce, poruchy nálad, deprese a další příznaky klimakterického syndromu jsou pro velkou část žen velmi obtížné. Trpí tím zbytečně, upozorňuje JoAnn Manson. Tyto příznaky lze mírnit správnou léčbou. Mladí lékaři by se měli vzdělávat, jak zvládnout klimakterický syndrom svým mladých (klimakterických) pacientek, jak k nim přistupovat individuálně a společně s nimi nacházet cestu, jak potíže hormonálně i nehormonálně zvládnout. Ženy by však měly vždy být seznámeny jak s riziky, tak výhodami HRT, avšak také s riziky jejího vyloučení.

Autor: miš