Zajímavé případy pro Vás

Přítomnost rodiče u operace dítěte jako neomezitelné právo?

12. 6. 2020

V tomto článku se budeme věnovat nedávnému rozhodnutí Ústavního soudu, které je nejen z právního pohledu velice zajímavé – týká se totiž práva rodiče být přítomen u operace, resp. uvedení do narkózy a následného probuzení svého dítěte. 

Dané rozhodnutí je o to zajímavější, jelikož se vztahuje k situaci, která se udála v této mimořádné době pandemie COVID-19. Nejprve se však podíváme na to, co danému rozhodnutí Ústavního soudu předcházelo. V květnu tohoto roku byla v Uherskohradišťské nemocnici, a. s. naplánovaná operace nezletilého dítěte. Jeho matka chtěla být u této plánované operace přítomna, což jí však nemocnice nedovolila s odkazem na její vnitřní řád. Pro dokreslení celé situace je důležité, že nemocnice, stejně jako jiná zdravotnická zařízení, podléhala v březnu, dubnu i květnu tohoto roku zvláštním hygienickým a protiepidemickým omezením, která měla zamezit šíření nemoci COVID-19. 

S ohledem na mimořádnost celé situace se nemocnice rozhodla přistoupit také k určitým změnám ve svém vnitřním řádu, kdy (mimo jiné) zakázala přítomnost zákonných zástupců (rodičů) u operací, a to za účelem zajištění dostatečných hygienických podmínek. Nemocnice tedy přítomnost matky u operace svého syna odmítla s odůvodněním, že její přítomnost by nebyla v souladu s vnitřním řádem a jinými právními předpisy, kterými se nemocnice v době pandemie musí řídit. Proti rozhodnutí nemocnice se však matka rozhodla bránit u Okresního soudu v Uherském Hradišti, a to prostřednictvím návrhu na vydání tzv. předběžného opatření – jinými slovy se domáhala toho, aby soud přikázal nemocnici umožnit jí přítomnost u operace jejího dítěte. U okresního soudu a posléze ani u Krajského soudu v Brně však neuspěla. 

Soudy v obou případech daly za pravdu nemocnici. Podle jejich názoru nemocnice ve vnitřním řádu zcela oprávněně omezila přítomnost třetích osob na operačním sále před operačním zákrokem a v jeho průběhu za účelem dodržení přísných hygienických podmínek. Soudy rovněž poukázaly na to, že matka měla možnost zvolit pro své dítě jinou nemocnici, která by jí kontakt se synem během operačního zákroku umožnila. 

S těmito závěry se však matka nespokojila, a celou věc předložila k posouzení i Ústavnímu soudu, kde jako jeden z hlavních argumentů uvedla, že odepřením možnosti doprovázet svého nezletilého syna na operační sál bylo porušeno její právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života. Matka dále uvedla, že postup nemocnice neodpovídá zásadě, že musí být na prvním místě vždy zohledněn nejlepší zájem dítěte. V neposlední řadě pak poukázala na to, že odloučení dítěte od matky může mít závažné dopady na dětskou psychiku bez ohledu na délku odloučení. Podle jejího názoru by přitom dítě mělo mít stejný rozsah práv ve všech zdravotnických zařízeních, a nelze proto odkazovat na jiné poskytovatele zdravotní péče. A jak se k výše uvedenému postavil Ústavní soud? Ten se postavil na stranu nemocnice. 

Podle Ústavního soudu je omezení přístupu na operační sál, které mělo za cíl zajistit odpovídající a efektivní hygienicko-protiepidemické podmínky, v dané situaci a (mimořádné) době zcela přiměřené. 

KMVS, advokátní kancelář, s.r.o.