Proteiny signalizují cerebelární dysfunkci u roztroušené sklerózy

Změny koncentrace integrálního membránového proteinu 2B (ITM2b) v mozkomíšním moku jsou spojeny s cerebelární dysfunkcí u roztroušené sklerózy (RS). Nové poznatky z výzkumu RS zazněly na setkání Society for Neuroscience.

„V retrospektivní studii s 80 pacienty bylo zjištěno, že u pacientů, kteří měli cerebelární dysfunkci, byly nižší koncentrace tohoto proteinu. Pacienti, kteří mají nízké koncentrace ITM2B, zřejmě mají určité riziko cerebelární dysfunkce," řekl John Tuddenham z Tisch MS Research Center v New Yorku.

Klinické fenotypy RS se podle něj liší pacient od pacienta a mohou zahrnovat cerebelární dysfunkci a kognitivní poruchy. Proto je potřeba identifikovat biomarkery, které korelují se základní aktivitou onemocnění a klinickými fenotypy, což by pomohlo optimalizaci terapie.

Tuddenhamův tým proto shromáždil vzorky mozkomíšního moku od 80 pacientů léčených v International Multiple Sclerosis Management Practice v New Yorku a v laboratoři měřili celkem devět biomarkerů.

Skupina rovněž vytvořila experimentální autoimunitní encefalomyelitidu (EAE, myší model RS) a zkoumal endotelové buňky pocházející z mozku in vitro v dalších analýz.

Zjistili, že koncentrace ITM2B byly u pacientů s cerebelární dysfunkcí signifikantně nižší a rovněž u pacientů léčených dimethylfumarátem (Tecfidera) nebo natalizumabem (Tysabri).

"O proteinu ITM2B si myslíme, že je pravděpodobně nejlepším markerem cerebelární dysfunkce, ale proč tomu tak je, nevíme," řekl Tuddenham. "Víme, že je zapojen do amyloidové clearance, ale to není něco, co vidíte u RS. Možná je tu další role, která se uplatňuje v clearance jiných odpadových produktů v CNS. Možná cerebelární léze souvisí s tím, že se tkáň nedokáže těchto produktů zbavit a reaguje zánětem,“ spekuluje Tuddenham s tím, že to bude předmětem dalšího výzkumu.

Také snížené koncentrace superoxiddismutáz SOD-1, SOD-2 (antioxidační enzymy - markery oxidačního stresu) a KLK-6 (serinová proteáza namířená na komponenty hematoencefalické bariéry) byly spojeny s cerebelární a kognitivní dysfunkcí, a tyto markery byly ve velmi úzké vzájemné korelaci.

Vědci také zjistili, že chitináza (CHI3L1) - marker obvykle spojen s progresí RS – nebyla asociována s léčbou, aktivitou onemocnění, subtypem onemocnění nebo cerebelární dysfunkcí.

V klinických studiích in vitro s endotelovými buňkami mozkových tkání zjistili, že indukce zánětu lipopolysacharidem, TNF-alfa a interferonem gama vedla ke zvýšené expresi buněčných transportních a adhezních molekul, včetně VCAM1 a CHI3L1, a k downregulaci Tjp -1.

"Je tu sklon k narušení koherence hematoencefalické bariéry. To naznačuje úlohu při interakci s hematoencefalickou bariérou. ...Ukázalo se, že T-buňky mají receptory pro chitinázu, a jsou to další komponenty transportních mechanismů leukocytů. Možná je chitinasa produkována k podpoře transportu T-buněk přes hematoencefalickou bariéru. Existuje mnoho otázek, které je třeba řešit," dodal Tuddenham.

Autor: MUDr. Jan Činčura