Reslizumab zlepšil astma u pacientů s vyšším počtem eosinofilů

Léčba reslizumabem (CINQAIR) přinesla zlepšení plicních funkcí a symptomů astmatu u pacientů se špatně kontrolovaným astmatem a se zvýšenou koncentrací eozinofilů v krvi ve dvou nově publikovaných klinických studiích fáze III.

Reslizumab je humanizovaná monoklonální protilátka proti IL-5. Biologický lék byl dobře tolerován u všech skupin pacientů, ale klinicky významné účinky na funkci plic a kontroly symptomů nebyly pozorovány u pacientů bez zvýšeného počtu eosinofilů, což svědčí pro skutečnost, že lék je nejúčinnější u astmatiků s eosinofilním fenotypem.

Eozinofily hrají klíčovou úlohu v podpoře zánětu dýchacích cest, ztluštění stěn dýchacích cest, fibrózy a angiogeneze. Několik fenotypů astmatu je charakterizováno zvýšenými koncentracemi eosinofilů v plicích, krvi a sputu, vysvětlili investigátoři. Interleukin-5 (IL-5) je rozhodujícím cytokinem, jenž se podílí na aktivaci eosinofilů. Reslizumab váže cirkulující IL-5 s vysokou afinitou a zabraňuje vazbě IL-5 na jeho receptory.

První studie fáze III:

„Všech 492 pacientů se špatně kontrolovaným astmatem bylo randomizováno do skupiny s reslizumabem i.v. 3,0 mg/kg nebo do skupiny s placebem,“ uvedl Jonathan Corren z UCLA's David Geffen School of Medicine.

Hlavní zjištění:

• V celkové populaci se změna FEV₁ od výchozího stavu po dobu sledování 16 týdnů významně nelišila mezi intervenční a placebovou skupinou
• V podskupině pacientů s < 400 eosinofilních buněk/μl nebyla léčba reslizumabem spojena s signifikanatním zlepšením FEV₁ ve srovnání s placebem
• V podskupině pacientů s ≥ 400 eosinofilních buněk/μl byla léčba reslizumabem spojena s mnohem větším zlepšením FEV₁ ve srovnání s placebem, s výrazným zlepšením kontroly astmatu, zlepšením účinku inhalačních β2-agonistů s krátkodobým účinkem (SABA) ve srovnání s placebem
• Reslizumab byl dobře tolerován, s menším počtem celkových nežádoucích účinků ve srovnání s placebem (55 % ve srovnání s 73 % u placeba)

Druhá studie fáze III:

„Studie zahrnovala dospělé a děti ve věku 11 let a starší s astmatem nedostatečně kontrolovaným středními nebo vyššími dávkami inhalačních kortikosteroidů,“ uvedl Leif Bjermer z Skåne University Hospital v švédském Lungu. Pacienti byli randomizováni do ramene s reslizumabem 0,3 nebo 3,0 mg/kg nebo s placebem.

Hlavní zjištění

• Reslizumab signifikantně zlepšil FEV₁ (rozdíl proti placebu [reslizumab 0,3 a 3,0 mg/kg]: 115 ml [95% CI 16 až 215; p = 0,0237] a 160 ml [95% CI 60 až 259; p = 0,0018]).
• Klinicky významné zvýšení FVC (130 ml) a FEF 25-75% (233 ml/s) bylo pozorováno u reslizumabu v dávce 3,0 mg/kg.
• Reslizumab zlepšil kontrolu astmatu dle skóre dotazníku Asthma Control Questionnaire a Asthma Quality of Life Questionnaire ve srovnání s placebem (větší efekt byl zaznamenán při dávkování 3,0 mg/kg; p <0,05).
• Nejčastějšími nežádoucími účinky byly: zhoršení astmatu, bolesti hlavy a nasofaryngitida.

V průvodním editorialu Christopher Brightling z University of Leicester ve Velké Británii napsal, že ačkoliv tato zjištění podporují závěr, že zvýšený počet eosinofilů v krvi je spojen s lepší léčebnou odpovědí na reslizumab, optimální hranice pro klinicky relevantní počet eosinofilů zůstává nejasná: "Z pohledu pacienta je výhodné zvolit nízký nebo žádný limit pro zahájení léčby reslizumabem, neboť určitý prospěch z léčby měli dokonce i pacienti s nízkým počtem eosinofilů, zatímco z pohledu plátce zdravotního pojištění je ekonomický benefit léčby až u pacientů s vyšším počtem eosinofilů. Bude proto zapotřebí výzkum, jenž by řešil efektivitu terapie," dodal Brightling.

Autor: MUDr. Jan Činčura