Sdílený lékový záznam – další krok elektronizace

Sdílený lékový záznam umožní lékaři, aby získal více informací k léčbě, protože uvidí i léky, které jeho pacientovi předepsal jiný lékař, a navíc ho upozorní na hrozící interakce. Nedozví se ale, jaké volně prodejné přípravky pacient užívá, takže nadále bude důležitá komunikace lékaře s pacientem. Ten dokonce z obav před „vyzrazením“ nějakého svého zdravotního problému může povolit přístup jen vybraným lékařům. V situaci, kdy lidé běžně sdílejí na internetu i velmi intimní informace a kdy všechna data o léčbě už mají zdravotní pojišťovny a jsou také v centrálním úložišti elektronických receptů, by to byl postup od pacienta asi nepochopitelný. Zeptali jsme se lékařů: Co si slibujete od sdíleného lékového záznamu, který začne fungovat od 1. června? Chybělo vám dosud něco podobného? Doporučil/a byste nějakému pacientovi, aby své záznamy skryl?  

• MUDr. Zorjan Jojko, kardiolog, Kardiomed, s.r.o., předseda Sdružení ambulantních specialistů ČR

  Jsem si vědom, že část lékařů po zavedení lékového záznamu volala, takže fakt, že bude uveden do provozu, respektuji. Snad prostředím naváže na uživatelsky příjemný systém eReceptu. Přiznám se ale, že osobně považuji své pacienty za plně odpovědné za svůj zdravotní stav a sebe za jejich pomocníka a rádce, který jim není nijak nadřízen, tj. budu se i nadále více spoléhat na ty údaje o užívaných lécích, které mi dá sám pacient. Samozřejmě vítám, že bude program upozorňovat na možné interakce léků, neboť tím uspořím tu část peněz, za niž jsme za tuto službu v naší ambulanci dosud platili. Pacientům neplánuji aktivně doporučovat se ze systému odhlašovat, budu‑li ale tázán, jsem připraven jim maximálně objektivně popsat výhody i nevýhody této novinky. Aby se i v tom mohli rozhodnout sami.  

• Doc. MUDr. Vít Petrů, CSc., místopředseda České společnosti alergologie a klinické imunologie ČLS JEP, lékař specialista – alergologie a klinická imunologie

  Jedná se o opatření, na které už dlouho čekáme. Pokud bude vše kvalitně fungovat, dozvíme se nejen, zda pacient si vyzvedl námi předepsaný lék, ale také i to, co všechno užívá a jestli nemá ordinované nějaké přípravky duplicitní, ev. způsobující závažné lékové interakce. Platí to určitě i pro jiné obory, nejen alergologii a klinickou imunologii. Občas se stává, že pacient zavolá do ordinace a žádá ve velmi krátkém časovém rozpětí o opakovanou preskripci léku s tím, že recept nebyl doručen nebo už propadl a nestačil si přípravek vyzvednout. Zatím nám nezbývá než dotyčnému uvěřit a elektronickou preskripci provést znovu. Takto může docházet k výdeji většího množství medikamentů a k jejich zneužití. A další věc: kvůli existenci velkého množství generik (např. u antihistaminik, antileukotrienů, inhalačních steroidů) a poměrně častým výpadkům jejich výroby se stává, že pacient obdrží v lékárně přípravek se stejnou účinnou látkou, ale jiným názvem. Pak dochází ke zbytečným a nebezpečným duplicitám. I tomu by se mělo tímto opatřením zabránit. Proto žádnému z mých pacientů nebudu doporučovat, aby se zveřejněním jím užívaných léků nesouhlasil. Sdílený lékový záznam zvyšuje míru bezpečí pacienta, zavádí přehled, kontrolu a ve svém důsledku i snížení finančních nákladů. Jenom nevím, jak by se měl zachovat lékárník, když při výdeji přípravku zjistí určité pochybení. Může měnit ordinaci lékaře?  

• MUDr. Martin Jan Stránský, M.D., FACP, neurolog, Poliklinika Na Národní, Kancelář Ombudsmana pro zdraví

  Jakákoli data se dají vždy využít i zneužít. V případě zmíněné novely může lékárník kterékoli lékárny upozornit na nežádoucí kombinaci léků. A dále: může dojít k úsporám; může se odhalit zneužívání léků (např. opiátů) u pacientů, kteří uplatňují recepty v různých lékárnách. A také se může třetí osoba dozvědět, že pacient bere lék (třeba proti epilepsii), což může vést ke stigmatizaci pacienta; farmaceutické firmy mohou získat důležité informace o tzv. preskripčních trendech, na jejichž základě ovlivní tržní politiku ku svému prospěchu. To všechno je každopádně znakem zhoubné digitalizace (nejen) v medicíně, při které postupně ztrácíme soukromí. Zrcadlí to myšlenkový trend moderní společnosti, že centralizace a digitalizace vede ke zlepšení našeho zdraví. Většinou tomu tak není, jen se zvyšují administrativní výdaje (stačí se podívat na USA). Novela zákona počítá s tím, že pacient automaticky udílí svůj souhlas. Má to být přesně naopak (tak jak navrhl Senát). Automatický má být nesouhlas. Je to, jako kdyby při volbách automaticky přidělili všechny hlasy nevolících jedné politické straně. Proto udělení souhlasu, nikoli jeho odebrání, lépe reflektuje individuální přání týkající se vlastního soukromí.  

• Prof. MUDr. Věra Adámková, CSc., přednosta Pracoviště preventivní kardiologie IKEM

  Sdílení lékového záznamu je hlavně vlastním úkolem eReceptu (bez možnosti sdílet informace by eRecept postrádal smysl). V dnešní době velkého množství léků, které mají i při stejné účinné látce jiný název, není možné, abychom požadovali na pacientech, aby si pamatovali správný název medikace, když jim může být vydáván lék pod jiným názvem. Dále je možné, že při krátkodobém užívání si nemocný nepamatuje název léku nebo prostě zapomene je nahlásit, kdo nikdy nezapomněl? Sdílení lékového záznamu usnadní správnou preskripci, minimalizuje možnost nesprávné kombinace léků, a tím zamezí nežádoucím reakcím na léčbu. Dosud chyběla možnost této volby medikace, kterou nenahradí telefonování kolegům, zda nám nemocný, kterého právě ošetřujeme a potřebujeme mu napsat lék, jenž může mít dosti omezení, skutečně řekl všechny léky. A zda bych doporučila nějakému pacientovi, aby své záznamy skryl? Věřím v etickou úroveň českého zdravotnictví, takže obecně chci věřit tomu, že je všechno o datech všech pacientů (tedy i o mně, vás, dalších…) zabezpečeno správně, ale každý má mít právo rozhodnout o svých záležitostech podle svých představ, takže naprosto respektuji takovou volbu kohokoli.  

• Prof. MUDr. Miloš Táborský, Ph.D., FESC, FACC, MBA, první místopředseda České kardiologické společnosti, přednosta I. interní kliniky – kardiologické Fakultní nemocnice Olomouc

  Sdílený lékový záznam je velmi důležitý prvek bezpečnosti pro lékaře, lékárníky a klinické farmaceuty, který efektivně umožní posuzovat především potenciální lékové interakce, informovat se o plném aktuálním spektru medikace, která byla předepsána konkrétnímu pacientovi od praktického lékaře přes odborné lékaře až po specializovaná centra, a sdílet tak efektivně tyto informace. Něco podobného mi rozhodně chybělo – díky již velmi dobře zavedenému eReceptu mám dnes informace také o tom, kdy pacient léky vyzvedl, a mohu s ním při další ambulantní návštěvě diskutovat, zda je skutečně užíval (problematika dlouhodobé adherence k léčbě). Chyběly mi zejména údaje obsažené nově ve sdíleném lékovém záznamu u složitých polymorbidních a fragilních pacientů užívajících chronicky celou řadu léků – typicky v kardiologii např. po srdeční transplantaci, u pacientů užívajících antikoagulační léčbu, antiarytmickou léčbu a v celé řadě dalších segmentů. Tato léčba má typicky určitou dynamiku v čase a nemusí být nutně obsažena v záznamu poslední ambulantní kontroly daného lékaře. Co se týče možnosti pro pacienty záznam skrýt, osobně se budu vždy snažit pacientovi vysvětlit, aby pokud možno své záznamy neskrýval, neboť lékový záznam je primárně orientován na bezpečnost pacienta, a tedy v jeho prospěch. Na druhé straně máme legitimní způsob vyjádření nesouhlasu pacienta se zveřejněním údajů, a to samozřejmě patří k demokratickému a pacientsky orientovanému pohledu na moderní medicínu. Sdílený lékový záznam je dalším malým krůčkem v komplexní elektronizaci českého zdravotnictví a osobně bych si přál, aby pokrok v této oblasti byl ještě výrazně dynamičtější.  

• MUDr. Ilona Hülleová, předsedkyně SPLDD ČR, ordinace praktického lékaře pro děti a dorost, Bystřice pod Hostýnem

  Lékový záznam považuji za velmi dobrou a potřebnou věc, kterou by měl mít možnost využít nejen ošetřující lékař, ale i pacient. U dětí však nepředpokládám velké využití lékového záznamu, neboť užívání kombinace léků je spíše výjimečné. Věnujeme se častěji kombinaci léků a potravin či výživových doplňků. Navíc lékový záznam má z našeho pohledu poměrně krátkou platnost. Určitou pomoc nám lékový záznam může poskytnout při odhalování např. duplicit předepsaných léků, ale v této rovině se již dostáváme do role „dohledu“ a upřímně netuším, jak budou reagovat rodiče dětí na toto sledování preskripce léků. Obáváme se také toho, abychom neměli další administrativní práci v případech, kdy nelze pojištěnce ztotožnit s registrem obyvatelstva. Nejčastější problémy nastávají v případě novorozenců, kteří nemají včas zajištěno rodné číslo. Pro nás to znamená problém při předpisu preventivních léků (vit. D a vit. K). Pacientům nebudu doporučovat, aby své záznamy skryli. Lékový záznam o předepsaných a vyzvednutých lécích a okamžitý přístup k němu napomáhá pacientům při čerpání zdravotní péče u jakéhokoli lékaře.  

• Doc. MUDr. Martin Prázný, CSc., Ph.D., diabetolog, Diabetologické centrum, III. interní klinika 1. LF UK a VFN

  Sdílený lékový záznam považuji ve zdravotnictví za pozitivní prvek, který může v řadě případů usnadnit rozhodovací procesy a pacienta uchránit před poškozením z nevhodných lékových kombinací nebo nevhodných dávek léků. V praxi se stále častěji setkáváme s polypragmazií a zejména starší pacienti obvykle nevědí, jaké léky a v jakém dávkování užívají (seznamy, které si nosí napsané tužkou na papíru, jsou často neúplné nebo neaktuální). V éře elektronizace zdravotnictví bych naopak považoval za nelogické, aby se sdílený lékový záznam nevytvořil. Druhá věc je právo pacienta na soukromí a možnost lékový záznam skrýt. Z mého pohledu je skrytí lékového záznamu kontroverzní téma. Na jedné straně má pacient možnost čerpat benefity veřejného zdravotního systému, na druhé straně má možnost skrytím záznamu optimalizaci téhož zdravotního systému komplikovat. Z legálního hlediska jsou ovšem v současné době hromadného sběru dat osobnostní práva nadřazena a sám si dokážu představit, v jakých situacích bych si nepřál, aby mi kolegové do sdíleného záznamu nahlíželi. Co mi ovšem trochu před zavedením sdíleného lékového záznamu chybělo, je široká veřejná diskuse, která by pacientům přiblížila výhody a rizika sdíleného záznamu, stejně tak jako výhody a nevýhody jeho skrytí.  

• Prof. MUDr. Richard Češka, CSc., FACP, FEFIM, předseda České internistické společnosti ČLS JEP, vedoucí Centra preventivní kardiologie, III. interní klinika 1. LF UK a VFN

  Na sdílený lékový záznam se můžeme dívat z několika hledisek. Jako lékař budu vždy klidnější, když budu vědět, jaké léky pacient užívá. Zejména pokud pacient „krouží“ mezi osmi specialisty, z nichž každý alespoň „něco“ předepíše. (Někdy dva zcela totéž, jindy „jen“ tutéž účinnou látku pod různým názvem.) Jako informovaný pacient, který ví, co užívá, a přesně svou medikaci reprodukuje lékaři, si ale možná připadám jako poněkud omezený v soukromí. Nevím, jestli budu chtít, až si půjdu jednou za deset let pro antibiotika, aby paní v lékárně zkoumala, kolik potřebuji Viagry, zda beru v 16 letech antikoncepci nebo jestli užívám antidepresiva… Vím, nám zdravotníkům ty informace přijdou úplně běžné a neutrální, nevím ale, zda jsou tak neutrální i pro běžnou populaci. Asi proto mi trochu vadí to, že se předpokládá souhlas, a naopak nesouhlas se zveřejněním je třeba vyjádřit. Zvlášť když všechny ostatní „souhlasy“ (třeba s invazivním vyšetřením) musí nemocný před výkonem schválit. Zveřejnění lékového záznamu bych ponechal na každém. Nebudu se ale rozhodně na nikoho zlobit, když své záznamy nechá skryté. Má právo na své soukromí. Vysvětlím mu ale také, že mu to může za určité situace přinést nějaká rizika. A konečně. I ten pacient, který sídlí v Bílém domě, musí povinně zveřejňovat nejen medikaci, ale dokonce i podrobnější údaje o svém zdravotním stavu. Ale ten se zas nechal dobrovolně zvolit.  

• MUDr. Milan Kubek, angiolog, prezident ČLK

  Předesílám, že nejsem příznivcem prolamování lékařského tajemství, jehož zachovávání povyšuje vztah mezi pacientem a jeho lékařem na vyšší úroveň, než jakou je obchodní vztah mezi zákazníkem a poskytovatelem nějakých služeb. Z odborného hlediska mi také žádný lékový záznam nechybí. Pro mne, pro lékaře, je důležité, jaké léky pacient skutečně užívá, ne to, jaké mu kdo kdy předepsal. Prohlížení lékových záznamů nás bude zdržovat a v situaci, kdy se údaje z počítače budou lišit od informací pacienta, budeme řešit dilema, čemu věřit. Jen pacient ví, jaké léky opravdu užívá a jak. A my lékaři musíme pacientům věřit. Samozřejmě záleží na každém člověku, jak moc si chce chránit své soukromí. Pokud bych například já musel užívat léky, které by prozrazovaly něco závažného o mém zdravotním stavu, pak bych nechal svůj lékový záznam zrušit. Nepřál bych si, aby se mé choroby staly věcí veřejnou. Zákon předpokládá, dle mého názoru chybně, automatický souhlas s vytvářením lékového záznamu. Díky tomu si většina lidí z pohodlnosti nic zařizovat nebude a pak se možná jednou budou divit, kdo všechno je o jejich zdravotním stavu informován. Zdroj: MT