SPRINT měl být mezníkem v léčbě hypertenze. Nyní ale čelí nebývalé kritice

Studie SPRINT se loni setkala s velkým uznáním a na kongresu AHA se jí dostalo největší pozornosti. Hovořilo se dokonce o tom, že konečně ukončí diskuse o tom, jak intenzivně léčit hypertenzi, a změní guidelines. Dnes je ale vše jinak a odborníci její výsledky zpochybňují s poukazem na nové informace o metodice měření použité ve studii.

V ostrém kontrastu k počátečnímu aplausu ke studii SPRINT, která byla dokonce označována za průlom v léčbě hypertenze, ji nyní mnozí odborníci zpochybňují a hovoří o tom, že výsledky studie SPRINT je obtížné interpretovat a nelze je reálně aplikovat v klinické praxi, natož podle nich měnit guidelines.

Během debaty o studii SPRINT na kongresu Evropské kardiologické společnosti v Římě koncem srpna účastníci hlasovali "palcem dolů", tedy proti využití výsledků SPRINT v praxi.

SPRINT prosazuje agresivní léčbu hypertenze, u mnoha pacientů by tak měl být systolický krevní tlak snížen na cílovou hodnotu až 120 mm Hg i méně. Přitom však ani dosud doporučených cílových hodnot 140/90 mm Hg se v populaci nedaří dosahovat u třetiny až poloviny hypertoniků.

Diskuse o metodě měření

Krevní tlak byl měřen ve studii SPRINT pomocí automatického tonometru Omron 907XL. Podobná zařízení byla použita ve všech nedávných velkých studiích. Avšak automatické přístroje obvykle poskytují hodnoty signifikantně nižší, než poskytují klasické manžetové tonometry typicky užívané v standardní ordinaci lékaře. Na tuto diskrepanci upozornil recentně v online verzi Circulation George Bakris (University of Chicago).

"Krevní tlak zaznamenaný ve výzkumných studiích za použití standardních pokynů, včetně dostatečně dlouhé doby odpočinku před měřením ..., je v průměru o 10/7 mm Hg nižší než tlak naměřený v běžné klinické praxi,“ uvedl Bakris. Míříme-li tedy podle něj na cílový systolický tlak

Odborníci nyní poukazují na to, že tyto rozdíly v měření byly v případě SPRINT patrně dokonce ještě větší než popsal Bakris, protože podle nových informací o technice měření například zdravotník během období 5 minut odpočinku odcházel a poté byly automaticky naměřeny hodnoty TK bez přítomnosti zdravotníka čili vyloučil se vliv syndromu „bílého pláště“. Techniku použitou v studii podrobně popsal v časopise Hypertension Martin Myers (Sunnybrook Health Sciences Centre, Toronto) na základě výpovědi jednoho ze zdravotníků, kteří ve studii pracovali.

Konverzní faktor do reálného světa?

Účastníci meetingu ESC tak hovořili o potřebě jakéhosi konverzního faktoru pro cílové hodnoty nastavené studií SPRINT. Například Sverre Kjeldsen (Oslo, Norsko), jeden z kritiků studie, řekl, že nové informace tak naznačují, že je třeba tyto cíle upravit. Myslí si, že k cíli 120 mm Hg, by mělo být přidáno asi 16 mm Hg.

Bryan Williams (Londýn), jeden z moderátorů debaty v ESC, řekl, že nejlepší cíl bude "pravděpodobně blíže k hodnotě 130 než 120“.

Vzhledem k uvedené nejistotě, Kjeldsen sdělil, že v diskusi padl návrh, aby všech 102 center v USA zúčastněných ve studii SPRINT podaly ESC podrobnou informaci, jak vlastně měření krevního tlaku prováděly, neboť se zjistilo, že i zde mohly být rozdíly v technice měření mezi jednotlivými centry.

Autor: MUDr. Jan Činčura Převzato a zkráceno z MedPage Today