Nové léky pro terapii srdečního selhání inhibitory ACE nepřekonávají

Valsartan/sacubitril a ivabradin jsou nyní nově doporučeny pro terapii srdeční insuficience v aktualizovaných guidelines přijatých společně organizacemi American Heart Association, American College of Cardiology a Heart Failure Society of America.

Valsartan/sacubitril způsobuje duální inhibici AT1 receptoru a neprilysinu (ARNI). Tím inhibuje odbourávání bradykininu a snižuje objem krve a krevní tlak. Pro srdeční selhání se sníženou ejekční frakcí je doporučován ARNI nebo inhibitor ACE (inhibuje angiotensin-konvertující enzym) spolu s beta-blokátorem a antagonistou aldosteronu. ARNI by však neměl být podáván současně s ACE inhibitory nebo u pacientů s angioedémem v anamnéze. A to z toho důvodu, že obě skupiny léků mají vliv na bradykinin, kdy výrazně zvyšují riziko vzniku angioedému.

Ivabradin je modulátor sinoatriálního uzlu (inhibuje pacemakerový proud If) a může přispět ke snížení hospitalizací u pacientů se symptomatickým stabilním chronickým srdečním selháním se sníženou ejekční frakcí, kteří užívají maximální tolerovanou dávku betablokátoru a jejichž klidová tepová frekvence je 70 tepů za minutu nebo vyšší.

Harlan Krumholz, kardiolog z Yale University a z Yale-New Haven Hospital, ve svém komentáři v NEJM Journal Watch Cardiology uvedl: "Tato očekávaná aktualizace guideline ukazuje zdrženlivost expertů u těchto dvou nových přípravků – ARNI a ivabradinu, když jim pro léčbu srdečního selhání nepřisuzuje stejnou pozici jako inhibitorům ACE a ARB. V případě ARNI může být doporučení první třídy, ale komise tomuto přípravku přisoudila nižší sílu důkazu než u inhibitorů ACE a ARB, čímž dává pacientům signál nepřecházet na tuto dražší volbu (náklady činí zhruba 4500 USD ročně – pozn. red.). V případě ivabradinu je nižší třída doporučení i nižší síla důkazu.“

“Tyto dva nové přípravky nejsou vhodné pro každého pacienta se srdečním selháním, ale pokud se indikují korektně, dosáhne se jistě podstatného benefitu,” míní Clyde W. Yancy, předseda U. S. komise pro guidelines a kardiolog z Northwestern University’s Feinberg School of Medicine v Chicagu.

Autor: MUDr. Jan Činčura