Výživová doporučení při onemocněních srdce a cév

České republice stále patří první příčka v úmrtnosti na kardiovaskulární onemocnění. Pádných důvodů, proč tomu tak je, najdeme hned několik. Kromě řady významných rizikových faktorů, které se na tomto faktu podílejí, sehrávají klíčovou roli také nutrice a celková životospráva.

I přes snahy specialistů a nutričních terapeutů edukovat o výživě nejen pacienty, ale i širokou veřejnost koluje ve společnosti stále mnoho zakořeněných dietních mýtů, které tu správnou kardiovaskulární prevenci nepodporují. 

Výživová doporučení, ať už ta preventivní, nebo ta v případě přítomnosti onemocnění, jsou velmi dobrým nástrojem platným pro široké specifické skupiny. Nelze je vždy pouze tlumočit každému jednotlivému pacientovi a naivně počítat se stoprocentní compliance. Výživová doporučení je třeba správně interpretovat. Doplňující výživové tabulky a rámcové jídelníčky, s nimiž se na podporu doporučení také setkáváme, mohou jistě dobře fungovat, ale ne vždy zohledňují mnoho dalších faktorů. Nejefektivnější je, pokud jsou výživa a její doporučení šitá přímo na míru. Na základě vyhodnocení nutriční analýzy a stravovacích zvyklostí pak můžeme detekovat úskalí, proč třeba pacienti v dietních režimech selhávají a proč se mnohdy nedaří životosprávu, a to nejen v kardiovaskulární oblasti, korigovat. Lékaři ve svých ambulancích zpravidla nemají dostatek prostoru pro zevrubnou edukaci a pacientovi sdělují jen nezbytně nutné informace k zapamatování. Ty je však potřeba pro pacienty individuálně přizpůsobit tak, aby je uměli správně uvést do praxe. Velmi problematické je také „samovzdělávání“. Pacienti si tak častokrát výživová doporučení interpretují po svém a je všedním jevem, že například vynechávají sacharidové přílohy, protože jim bylo řečeno, aby omezili cukry. Nutriční terapeutka Věra Boháčová, DiS., která je místopředsedkyní Sekce výživy a nutriční péče, z.s., a koordinuje činnost Fóra zdravé výživy, z.s., svým sdělením o nutrici v kardiovaskulární prevenci završila Celostátní odbornou konferenci o výživě, která se uskutečnila 13. října 2021 v pražském IKEM.

Na primární prevenci výživou se stále zapomíná

Nefarmakologická intervence s nutností pozměnit dosavadní životní styl a zejména upravit stravovací návyky je velmi zásadní nejen v sekundární, ale také v primární prevenci. Jedná se o běh na dlouhou trať a výsledky někdy nejsou viditelné ihned. „Nutriční a režimová guidelines jsou v základě stále platná a víceméně neměnná a je třeba je stále opakovat, ideálně v rámci individualizované interpretace se zohledněním praktických možností,” dodala Věra Boháčová. Spánek, pohyb a výživa jsou klíčovými faktory k udržení kvality života a pevného zdraví co možná nejdéle. Bohužel, část populace nepřemýšlí o budoucnosti a nepovažuje za důležité zajímat se o svoje zdraví. Pozdější manifestace nemocí, nejen těch tzv. civilizačních, tedy chorob neinfekčních s hromadným výskytem, na sebe nabaluje další a další komorbidity. Léčba se stává finančně náročnější a pacienty jistě bude v denním životě limitovat. A také dietní postupy pro stabilizaci zdravotního stavu se budou stupňovat a stávat komplikovanějšími. Přitom by možná stačilo jídelníček odlehčit a jíst zdravěji už dříve. Energeticky vyvážená racionální strava s atributy středomořského typu stravování s minimem sekundárně zpracovaných potravin je tím nejjednodušším krokem vpřed. Neméně důležitým základním opatřením je udržovat si optimální tělesnou hmotnost a mít pravidelnou denní dávku fyzické aktivity.

O protektivních vlastnostech PUFA není pochyb

Zeměpisné rozložení České republiky má jednu nevýhodu, a sice tu, že jsme zcela obklopeni pevninou bez přístupu k moři a jeho darům. Z toho pramení, že zastoupení mořských plodů a ryb v jídelníčku české populace není tak časté, jak by si zasluhovala. A ač je Česká republika tradiční zemí rybníků a rybníkářů, konzumace sladkovodních ryb je velmi nízká. Průměrná spotřeba ryb se v ČR pohybuje okolo 5 kg na osobu a rok, což nepředstavuje ani jednu porci ryby týdně, doporučení přitom mluví alespoň o dvou porcích ryb týdně. „V důsledku složení jídelníčku a minimální konzumace ryb pozorujeme v jídelníčcích často nízký podíl zdraví prospěšných polynenasycených mastných kyselin, takzvaných PUFA,“ vysvětlila Věra Boháčová a dodala, že v případě ryb je řeč především o kyselinách DHA (kyselina dokosahexaenová) a EPA (kyselina eikosapentaenová). Ve velkém zastoupení je nalezneme právě v mořských rybách, ale také v některých rostlinných olejích, semenech a ořeších. PUFA mají řadu pozitivních účinků včetně toho na snížení kardiovaskulárních rizik. Studie z roku 2002 potvrdila pozitivní působení na buněčnou membránu erytrocytů a na jejich schopnost se deformovat. Zlepšení funkce červených krvinek pak způsobovalo snížení viskozity krve a méně častěji docházelo k adherenci a agregaci trombocytů, které by mohly mít za následek protrombogenní stavy. Pacientům s hypercholesterolemií i pokročilými stadii aterosklerózy je konzumace omega-3 mastných kyselin nejen ve formě rybího oleje vřele doporučována. Tyto lipofilní kyseliny s několika dvojnými vazbami spolehlivě stabilizují aterogenní pláty v cévním lumen. Pravidelná suplementace o maximální dávce 2–4 g PUFA denně byla prokázána jako bezpečná a je indikována právě u pacientů s hypercholesterolemií. V rámci praktické interpretace jde o doporučení zvýšit konzumaci ryb, především mořských. Výhodou jsou ryby tučnější. Nemusí se však jednak o nejčastěji zmiňované, jako je losos nebo tuňák, ale výhodou mohou být např. makrela nebo sledě. Jsou pro mnoho pacientů/osob příznivější jednak finančně, ale rovněž z hlediska kulinární gramotnosti – jedná se o ryby, které se prodávají již určené k přímé spotřebě: uzená makrela, sledě se zeleninou v kyselém nálevu apod. Dalším důvodem, proč řada lidí odmítá konzumovat ryby, je kromě obsahu kostí totiž fakt, že nevědí, jak je správně upravit. Některé rybí výrobky tak mohou posloužit jako zdroj prospěšných PUFA velmi jednoduše. Kromě ryb je pak pro zvýšení PUFA vhodné upřednostňovat rostlinné oleje s jejich vyšším podílem (př. řepkový), jídelníček doplnit semínky (např. lněné) a ořechy (např. vlašské), kde příznivé PUFA ve významném množství též najdeme.

Celá vejce už nejsou strašákem, pokud se nezapomíná na vlákninu

Mít adekvátní příjem kalorií a nepřekračovat denní doporučené zastoupení tuků o více než 30 procent denního energetického příjmu je pro kardiaky důležitým výživovým cílem. Podíl nasycených mastných kyselin by pak měl činit pouze třetinu z celkového množství tuků, pakliže si chceme uchovat cévy bez poškození a bez modulace prozánětlivými cytokiny. Z pohledu lipidogramu nás zajímají hlavně frakce LDL cholesterolu a triacylglyceroly (TAG), které dietním režimem můžeme spolehlivě ovlivnit. V patrnosti je třeba mít také hladinu HDL cholesterolu. V rámci ovlivnění „zlého” LDL cholesterolu je potřeba snížit množství tzv. nasycených mastných kyselin ve stravě. Najdeme je zejména v živočišných zdrojích, jako jsou například uzeniny, tučná masa, smetanové mléčné produkty, ale také v palmovém či kokosovém tuku. Jejich konzumace by měla být střídmá. V případě zvýšené hladiny TAG platí stejná doporučení, ale navíc je potřeba omezit celkovou spotřebu tuku, ale i cukru a alkoholu. Omezení příjmu cholesterolu stravou zůstává na hodnotě 300 mg za den. „Tohoto limitu se však nemusíte obávat, pokud je váš jídelníček pestrý a vyvážený. Nejíst vaječné žloutky kvůli vysokému obsahu cholesterolu je již dávno překonaným mýtem. Vejce jsou nutričně v pořádku, konzumujte je celá, klidně každý den, pokud jich nebude dvacet, ale jedno nebo dvě. Větší obezřetnosti je třeba u diabetiků, ale i zde platí, že vhodnost jednotlivých potravin v rámci dietního režimu je potřeba řešit individuálně s přihlédnutím ke stravovacím zvyklostem a možnostem” doporučila Věra Boháčová a dodala: „V případě, že jíte celozrnné varianty potravin, nevyhýbáte se luštěninám a ke každému jídlu přidáte kousek zeleniny nebo ovoce, může pomoci se snižováním cholesterolu také podíl vlákniny ve stravě (která má ještě řadu dalších benefitů pro naše zdraví).“

Omezení smažení znamená skvělý začátek pro dietnější stravování

Kulinární gramotnost a znalost technologických postupů zpracování surovin je také klíčová. Volbou méně tučných druhů masa a méně tučných sýrů a dalších mléčných výrobků a významným omezením konzumace uzenin lze signifikantně snížit příjem tzv. skrytých tuků. V těchto případech se navíc jedná o tuky s převahou nasycených mastných kyselin. Dalším úskalím je i tuk, na kterém se restuje nebo smaží – příjem kalorií je rázem o mnoho větší. „Smažení nemusí být zcela tabu, je však potřeba tuto technologickou úpravu omezit, ale hlavně dodržet správný postup. Přepálením tuku, ať už z důvodu nesprávného smažení, či použití nevhodného druhu tuku, má za následek vznik nežádoucích látek, které mohou také zvyšovat riziko srdečně-cévní onemocnění. Na smažení je potřeba vybírat tuk jednak výživově výhodný a jednak takový, který snese vysoké teploty. Tedy občasný řízek z libového masa smažený na řepkovém nebo olivovém oleji doplněný porcí čerstvé zeleniny může být i součástí stravy při zvýšené hladině cholesterolu v krvi. Samozřejmě velmi výhodné jsou úpravy, kde se větší množství tuku nepoužívá,” popisuje Věra Boháčová a poukazuje na to, že menšími dietními úpravami je možné docílit velmi dobrých výsledků bez zbytečného vyřazování oblíbených jídel a absence chuti – s tou se pojí také dochucování, především však dosolování hotových pokrmů. Potraviny průmyslově druhotně zpracované mohou mít vysoký podíl soli (a řadu dalších látek navíc). Denní maximální přípustná dávka soli je stanovena na 5 až 7 g. V zemích západního světa, který je plný fastfoodu a tzv. processed food, je konzumace soli běžně dvojnásobná. Naše země není výjimkou, Češi průměrně snědí 13 až 15 g soli na člověka a den. Na vině jsou právě ony sekundárně upravené výrobky, ale bohužel i další, běžně konzumované potraviny, které jsou zároveň vhodnou součástí jídelníčku (např. pečivo, včetně celozrnného, sýry aj. Dosáhnout doporučeného limitu soli v jídelníčku je tedy velice komplikované. Důležité je proto zejména snížení jejího příjmu, a to na úrovni dosolování, konzumace vysoce předpřipravených potravin a pokrmů, potravin slaných a solených a dochucujících prostředků, které často obsahují vysoký podíl soli.

Lze shrnout, že pokud se zaměříme na kvalitu a čerstvost primárních surovin a budeme upřednostňovat domácí vaření v dietnější verzi (což v mnoha případech musíme pacienty učit), uděláme velký a důležitý pokrok. Nejen v rámci edukace kardiologických pacientů bychom měli klást důraz zejména na snížení příjmu nevhodných tuků s převahou nasycených mastných kyselin. Ať už volbou méně tučných a libových variant potravin, nebo vědomou záměnou za tělu prospěšnější tuky rostlinné (s výjimkou těch tropických). Nesmíme také opomenout konzumaci alkoholu – ta by měla být spíše příležitostná, protože zdraví nesvědčí. Přidáním malého kusu ovoce a zeleniny ke každému dennímu jídlu spolehlivě pokryjeme denní potřebu a významně také přispějeme k doporučovanému přísunu vitaminů a vlákniny.

1. Hu FB, Willett LBWC, Stampfer MJ, et al. Fish and omega-3 fatty acid intake and risk of coronary heart disease in women. JAMA 2002; 287: 1815–1821.  
2. Elagizi A, Lavie CJ, O'Keefe E, et al. An Update on Omega-3 Polyunsaturated Fatty Acids and Cardiovascular Health. Nutrients 2021; 13: 204. doi: 10.3390/nu13010204. PMID: 33445534; PMCID: PMC7827286.

Zdroj: Kapitoly Online