Výzkum viru Zika naráží na etické problémy studia lidských embryí

Protein, který pomáhá viru Zika infikovat dospělé kožní buňky, zřejmě viru umožňuje také vstupovat do kmenových buněk, které se dále diferencují v mozkovou tkáň. Ukazuje na to studie prováděná na darovaných lidských fetálních tkáních, jejíž výsledky byly publikovány v odborném časopise Cell Stem CELL.

Vědci se však nyní obávají toho, že dalšímu nadějnému výzkumu směřujícího k zastavení virových onemocnění poškozujících lidský plod mohou bránit kontroverze kolem využívání embryonálních a fetálních tkání k výzkumu.

Arnold Kriegstein, neurolog z University of California v San Francisku, prokázal, že protein AXL, který viru Zika umožňuje vstoupit do buňky, je produkován rovněž fetálními buňkami, jež se v průběhu vývoje plodu diferencují v oko a mozek. To vysvětluje známou skutečnost, že toto onemocnění vede u novorozenců k mikrocefalii a očním defektům.

Další dvě studie zveřejněné v březnu prokázaly, že Zika specificky napadá a ničí nervové buňky v organoidu - buněčné struktuře podobné mozkové tkáni, jež byla in vitro kultivována z reprogramovaných lidských kožních buněk. Neuroložka Patricia Pestana Garcezová z Federal University of Rio de Janeiro, Brazílie, to považuje za důkaz, že Zika způsobuje mikrocefalii. Pod mikroskopem

Kriegsteinův tým má ale nyní velký problém. Využívání fetální tkáně je totiž v USA pod přísnou kontrolou a podléhá silné legislativní restrikci. Poprask nyní vyvolalo video protipotratových aktivistů působících pod hlavičkou Center for Medical Progress, které zachytilo zaměstnance neziskového poskytovatele zdravotní péče Planned Parenthood jak diskutují o prodeji fetální tkáně z potratů pro výzkumné účely. Do věci se následně vložili američtí kongresmani, kteří zahájili vyšetřování.

Američtí vědci se nyní obávají, že tato kontroverze ovlivní dostupnost i darované fetální tkáně a může tak zabránit v pokračování klíčového výzkumu viru Zika. „Mnohem méně lidí je teď ochotno darovat a to nás zpomaluje," přiznává Susan Fisherová, vývojová bioložka z University of California, San Francisco. Ta nyní zkoumá, jak se virus přenáší placentou z matky na dítě. Objevila protein AXL ve fetálních trofoblastech, o kterých se již ví, že přes ně dochází k přenosu infekcí, jako je například cytomegalovirus. I její další práce je ohrožena nedostatkem tkáně od dárců. „Fetální tkáň je pro další výzkum nezbytně nutná,“ potvrzuje Carolyn Coyneové, viroložka z University of Pittsburgh v Pennsylvánii.

Vzhledem k nezákonnosti potratů v mnoha zemích Latinské Ameriky se laboratorní výzkum neurálního vývoje stále více spoléhá na jiné typy lidské tkáně, například na organoidy, které mohou být in vitro kultivovány z pupečníkové krve.

Autor: MUDr. Jan Činčura